Jamalský poloostrov je jedním z největších nalezišť zemního plynu na planetě. Obyvatele sibiřského poloostrova Jamal už několik let děsí zvláštní rachot a tajemné záře. Myslí si, že jsou způsobeny právě těmito masivními krátery, které se v permafrostu znenadání objevují.
Jak zde ale tyto zvláštní krátery vznikají? Jsou mladé anebo naopak staré, jen se objevují najednou? Nabízejí se mnohé spekulace, a to i vzhledem k tomu, že pořízené fotografie někteří skeptici označují za falešné.
Letecký snímek Grega Fiskeho, geografa z Woodwellova klimatického výzkumného centra, vyvolal v roce 2014 pozdvižení. Tehdy šlo o jámu o průměru 60 metrů, hlubokou asi 52 metrů, která měla hladké stěny a na jejím dně se rýsovalo zmrzlé jezero. Útvaru se začalo přezdívat Jamalská černá díra a objevily se četné spekulace.
Pravdou je, že nové vědecké zjištění, jak mohou krátery vznikat, sice není mimozemské, ale je možná ještě děsivější. Podobných kráterů se navíc od té doby našlo několik… Do dnešního dne jich vědci napočítali sedmnáct. A vznikají čistě přírodní cestou.
Záhadné krátery
Vytvořil kráter meteorit, který v roce 1908 srovnal se zemí stovky kilometrů lesa na Sibiři? Nebo vznikl díky přistání UFO? Anebo jsou zde tajně zkoušeny jaderné zbraně? Je výsledkem globálního oteplování, anebo jej vytvořil zemní plyn? Právě poslední dvě možnosti – či ještě přesněji jejich kombinace - jsou považovány za nejpravděpodobnější i proto, že na Jamalu se nachází velké zásoby zemního plynu.
Bohužel však dosud výzkumníci nemají k dispozici kompletní soubor dat o některých vlastnostech pod tundrou, které vlastní soukromé ropné a plynárenské společnosti.
Zemní plyn se vznítil a…
Anna Kurčatovová ze Subarktického vědeckého výzkumného centra soudí, že kráter vznikl právě vznícením podzemní směsi vody, soli a plynu, a to v důsledku globálního oteplování. Podle ní se plyn nahromadil v ledu smíchaném s pískem pod povrchem a pak smísil se solí, která se sem dostala proto, že před 10 000 lety bylo v této oblasti moře.
Globální oteplování, kvůli němuž permafrost taje, pak uvolnilo plyn a způsobilo efekt podobný bouchnutí šampusu.
Tyto drastické změny v krajině jsou velmi nebezpečné nejen díky tomu, že se v oblasti těží ropa a je odtud podporován veškerý doprovodný průmysl a infrastruktura a v okolí míst, kde se objevují výbuchy a následné krátery, ale i proto, že zde stále žijí domorodé komunity. V roce 2017 došlo k poměrně těsnému střetu: Místní obyvatelé hlásili, že viděli výbuch doprovázený ohněm a kouřem.
Permafrost taje
Dlouhodobě zmrzlá půda, permafrost, nedokáže odolat následkům globálního oteplování planety. Jak se ukazuje, tyto krátery skutečně odpovídají kryovulkánům, tedy sopkám, které chrlí led místo lávy a známe je z Pluta nebo Ceresu.
Ale krátery na Sibiři nevznikly ledem, ale skutečně emisemi plynů, zejména metanu. Může jít dokonce o kombinaci metanu s oxidem uhličitým nebo sirovodíkem.
Permafrost postupně taje a z dob pravěku jsou v ní uvězněny organické materiály - ostatky zvířat, kořínky, kmeny stromů, živočišný trus, a spousta bakterií, které se vlivem tání probouzejí a mají ideální podmínky k rozmnožování. Živí se totiž rozkládajícím se organickým materiálem a pak produkují plyny, jež se hromadí pod zemí. Vznikají tak plynové kapsy, jejichž stále sílícím tlakem se povrch půdy vyboulí a vznikne velmi nebezpečný „kopeček“. Ten pak zcela bez varování vybuchne a vytvoří kráter hluboký desítky metrů. Vybuchují kusy země, které někdy stačí na zaplnění čtyř a půl olympijských plaveckých bazénů. Časem se okraj díry roztaví a rozšíří obvod, zatímco se dno zaplní vodou a zející jáma se změní v nenápadné jezero.
Na dokument o kráterech na Sibiři se podívejte zde:
Dokážeme výbuchy předvídat?
Vědci nyní pracují na algoritmu, který by dokázal odhalit existující krátery s emisemi plynů. Pracují s družicovými daty, která by měla být přesnější než snímky, jež tehdy pořídil Fiske a jeho tým, protože pozorování na úrovni povrchu opomíjí turbulence pod ním, které vedou k jejich vzniku
Právě to, kolik kráterů se v poslední době v oblasti Jamalu a poloostrova Gyda objevuje, je velmi znepokojivé. Navíc nejde jen o tuto oblast, ale podle vědců se objevují plynové kopce v celém pásu arktického permafrostu, kde jich může být až sto tisíc.
Zdroje:
www.discovermagazine.com, en.wikipedia.org/wiki/Yamal_Peninsula, www.cbsnews.com
