Vědec předpověděl budoucnost lidstva. Výzkumem myší došel ke strašnému závěru

Jak vypadá myší ráj? To ví projekt Vesmír 25

Jak vypadá myší ráj? To ví projekt Vesmír 25

Foto: Wizard Goodvin / Shutterstock

Některé experimenty nám pomáhají ovlivnit i naši budoucnost. Chovat se tak, abychom si nevytvořili toxické podmínky pro život, ale naopak prosperovali a byli spokojení. Jeden takový experiment provedl v 60. letech vědec John Calhoun, který studoval chování myší a potkanů během přelidnění. Z myší utopie se stal myší teror, až nakonec hromadně vymřeli všichni myší pokusní jedinci. O jaký experiment šlo?

Je to jako pohádka se špatným koncem o tom, jak myší utopie vedly k chmurným předpovědím budoucnosti lidstva. Experiment, který ukázal, že nadbytek všeho, blahobyt, bezpečí a ideální podmínky mohou vyústit ve změnu chování, agresi, nenávist, zabíjení a neodkladný konec.

Myší utopie

Představte si myší ráj. Jakousi myší utopii, kde je všechno tak, jak si myši představují. Neomezený přísun potravy, bezpečné teritorium, tedy ideální podmínky pro rozmnožování i život bez problémů. Přesně takové prostředí vytvořil pro myši známý výzkumník John Calhoun, který se po dobu více než dvaceti let zabýval tím, kam by vedl blahobyt a jak moc by změnil chování populace. Vše demonstroval na populaci myší, ale závěry jeho pokusu lze aplikovat i na lidstvo samotné.

V 50. až 70. letech 20. století vytvořil Calhoun myší ráj. V teritoriu nejprve zavřel osm myší – čtyři samečky a čtyři samičky. Ti po chvíli zjistili, že lepší místo nikdy nepoznali. Měli zde dostatek potravy, více pater a dostatek prostoru i odlehlé malé hlodavčí byty. John Calhoun tak chtěl prozkoumat vliv hustoty populace na chování.

Postupem času se ukázalo, že myši, které se začaly masivně rozmnožovat, se přestaly zajímat o cokoli jiného. Jejich populace se rozkastovala, začala se zde objevovat myší agrese a šikana vůči slabým a neadaptabilním jedincům, matky požíraly své děti, samci se odmítli rozmnožovat a myši nakonec během tří let vymřely do posledního jedince. To, co nejdřív vypadalo jako myší ráj, se velmi rychle zvrtlo v nekontrolovatelné přelidnění, populační kolaps a zlověstné vzorce chování.

Na experiment se podívejte na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Z ráje do pekla za pár týdnů

Myši byly nejprve nadšené ze svého prostředí. Jenže pak jich začalo být moc a chování se rapidně změnilo. V době největšího zalidnění trávila většina myší každou vteřinu života ve společnosti stovek jiných myší. Shromažďovaly se na hlavních náměstích, čekaly na krmení a začaly na sebe útočit. Jen málokterá samice donosila svá mláďata do konce, a i když se tak stalo, samice přirozeně své děti sežraly, anebo o ně nejevily zájem. Často pouze polovinu mláďat přemístily do bezpečí a na zbytek zapomněly, dokonce cestou často mládě upustily a opustily.

Vyčlenila se skupina jedinců, kteří se začali zajímat jen sami o sebe, Calhoun je pokřtil „Krásní“. Byli dokonalí, odmítali se pářit, nebojovali a jen jedli a spali. Patřily k nim většinou samice a jen málo samců. Separovali se od ostatních, nebojovali, jen si čistili kožíšky a starali se o sebe. Když začal populační pokles, Krásní sice byli násilí a smrti, ale zcela ztratily kontakt se sociálním chováním. Nepářili se, nestarali o mláďata, takže i oni postupně do jednoho vymřeli, protože se nereprodukovali.

 

Aplikace na lidstvo

Calhounovy experimenty, zejména projekt Vesmír 25, byly v 60. letech interpretovány jako důkaz toho, jaký osud čeká lidi v přelidněném světě. Neobvyklé chování, které Calhoun pozoroval u myší, dostalo termín "behaviorální propad" a rychle se vžilo i v populární kultuře.

Ukázalo se, že přeplněné městské oblasti předznamenávají riziko morálního úpadku. Na Calhounův myší experiment pak navázali jeho současníci, vznikla řada vědeckofantastických děl, komiksy a knihy či filmy.

Novodobá historie pak interpretaci Calhounova díla změnila. Doktorka Inglis-Arkellová vysvětluje, že Calhounem vytvořená stanoviště v myší utopii nebyla ve skutečnosti přelidněná, ale že izolace umožnila agresivním myším vykolíkovat si území a izolovat ty krásné.

"Namísto populačního problému by se dalo tvrdit, že Vesmír 25 měl problém se spravedlivým rozdělením," říká Inglis-Arkellová.

Kolik času nám ještě zbývá?

Vědci předpověděli pět možných scénářů konce světa. Všechny jsou reálné

Calhounova práce nám sice nedala odpovědi na naši budoucnost, ale varovala nás. Tento model lze nesporně použít a je vzácné, že z jedné studie nebo série studií lze vyvodit jednoznačné závěry. Jak říká historik medicíny Edmund Ramsden, v konečném důsledku sice může Země trpět přelidněním, ale lidé se s ním dokážou vyrovnat. Ramdsen s Vesmírem 25 nesouhlasí a považuje jen za pochybný a nebezpečný.

Naopak výzkumník Jonathan Freedman aplikoval podobný pokus na lidský model. Oslovil středoškoláky a vysokoškoláky a i u nich za podobných podmínek konstatoval morální úpadek. Jeho příčinu ale viděl v nadměrné sociální interakce.

Budiž nám dnes útěchou, že ne všechny Calhounovy myši se zbláznily. Ty, které dokázaly ovládat prostor, vedly relativně normální život.


Zdroje: 

uptownerd.compictolic.comwww.smithsonianmag.com