Už v mládí nebyl Stalin žádné neviňátko. Neustále se bouřil proti režimu, vydával ilegální noviny a ze školy byl vyloučen. Byl sedmkrát zatčený za revoluční činnost, dokonce byl poslán do vyhnanství. Pro své názory se připojil k bolševické frakci, ve které se postupně šplhal vzhůru.

Dne 13. června 1907 mělo dojít k transportu velké částky peněz do národní banky v Tbilisi. Ve dvou ozbrojených vozech hlídali po zuby ozbrojení policisté a vojáci více než jeden milion rublů. To samozřejmě nemohlo uniknout úřadujícím zločineckým bandám. Vůdce temného podsvětí, Josif Džugašvili, budoucí sovětský vůdce Stalin, si nenechal tuto příležitost ujít. Plánoval financovat bolševické hnutí, které mělo zoufalý nedostatek peněz. Předem se domluvil s Leninem, který s velmi riskantním přepadením banky souhlasil.

Na loupež takového formátu potřeboval Stalin mnoho mužů. Díky své zločinecké minulosti měl v podsvětí dostatek kontaktů. Hned dvacet mužů umístil na hlavní náměstí, na každém rohu a střeše pak situaci kontrolovaly hlídky. Všichni byli samozřejmě po zuby ozbrojení. Mezi zločinci se kvůli důvěryhodnosti objevily i dvě zástupkyně něžného pohlaví. Kde se nacházel samotný Stalin, není známo. Podle jedné verze stál opodál a dal signál k zahájení akce. Jiné zdroje hovoří o tom, že byl v rozhodující chvíli schovaný, připravený utéct.

Hned jak zločinecká parta zahlédla vozy převážející peníze, strhla se krvavá podívaná. Odstartoval ji signál, kterým bylo sklonění novin jednoho z banditů. Na koně začali zločinci házet ruční granáty. Ty roztrhaly nejenom zvířata, ale také policisty a vojáky. Jeden z přeživších koní splašeně táhl konvoj i s penězi pryč. I toho ale za několik okamžiků dostihl další granát. Po zmasakrování doprovodu vozů začali zločinci střílet revolvery na policisty na náměstí. V celém zmatku pak proběhla několikasekundová loupež. Do vozu Stalinova nejvěrnějšího komplice, přezdívaného „Kapitán Kamo“, který jednou rukou řídil a druhou střílel, lupiči rychle naházeli bankovky. Vůz zmizel stejně rychle, jako se objevil. Lupiči zrabili šest lidí a kolem čtyřiceti jich zranili. Nikdo ze zločinců nebyl postřelen ani zajat. Detailně promyšlený plán, který vytvořil sovětský krutovládce, slavil úspěch. Ukradené peníze Stalinovi lidé zašili do matrace, kterou pak vyvezli za hranice Gruzie.

Později se ukázalo, že Stalin nedokázal předvídat úplně všechno. Peníze totiž obsahovaly mnoho pětiset rublových bankovek, které měly sériová čísla. Jelikož je státní orgány znaly, nedalo se s nimi platit. Přesto byly všechny předány stranické pokladně. Někteří menševici, oponenti bolševiků v čele s Leninem, namítali, že jsou takové zločinecké metody příliš kruté. Požadovali Stalinovo vyloučení, avšak to Lenin jednoznačně odmítl. V té době ještě netušil, že bezohlednost a krutost, s kterou Stalin jednal, později zničí miliony lidských životů.