Zdroj: Shutterstock.com
Krvavé rituály na českém území: Kanibalismus a dětské oběti
Termín kanibalismus si nejčastěji spojíme s Mlčením jehňátek nebo s primitivními kmeny izolovanými od civilizace na tropických ostrovech. Pojídání vlastního druhu přitom nebylo cizí ani našim vlastním předkům. A tím vůbec nemyslíme hrůzostrašné případy, k nimž občas docházelo v dobách hladomoru.
Archeologické nálezy nesoucí stopy po pojídání lidských obětí zapadají do doby bronzové, která se ve střední Evropě datuje zhruba mezi roky 2300 - 800 př. n. l. Šlo o období, kdy se z lovců stali zemědělci, lidé se usazovali v úrodných nížinách v blízkosti vodních toků a domestikovali některá zvířata. A přitom zřejmě pořádali vražedné rituály, které jim měly zajistit přízeň bohyně úrody.
Například v Mezicestí na Zlínsku výzkumníci objevili část čelisti, která byla zlomena násilným způsobem. "Na kosti se navíc našel tmavě zbarvený proužek svědčící o tom, že byla vařená," uvedla archeoložka Jana Langová v rozhovoru pro iDnes. Mnohem více nálezů svědčících o kanibalismu se podle ní vyskytlo v okolí Brna a ve východních Čechách. "Opálené lidské kosti se tam nacházely přímo v ohništích. Kosti byly záměrně štípané, někde se našly i jemné zářezy po oddělování končetin v oblasti kloubů. Zdá se, že ti lidé byli prostě snězeni," vysvětlila Langová.
Nejhrůznější nález pochází z cézavského hradiště, kde byly v roce 1985 objeveny zlomky kostí patřící desítce dětí ve věku od 2 do 6 let. Vědci se dohadují, že tato nebožátka byla zabita a snědena v rámci pohanského obřadu uctívajícího božstvo zodpovědné za plodnost polí. Realita ale mohla být mnohem prozaičtější: případy kanibalismu se v Evropě vyskytovaly i během středověku a novověku - stačilo, aby přišel hladomor. Nejhůře postižené chudé vrstvy se čas od času uchylovaly ke krajnímu řešení, vraždili a jedli cizí pocestné, nebo útočili na oběti nejsnazší: malé děti. Pohádka o ježibabě lákající Jeníčka s Mařenkou na perníček může mít nakonec reálný základ.
Ještě většího brouka do hlavy nasadily archeologům "lidožroutské" nálezy z mladší doby bronzové, kdy měli lidé ve zvyku své mrtvé zpopelnit. Proč nenechali sežehnout ohněm i ostatky snědených obětí? Jakékoli vysvětlení zůstane nejspíš navždy v oblasti hypotéz.
