Pokud se sperma nevylučovalo pravidelně, hromadilo se v těle. Toto hromadění mělo vliv na srdce a mozek a způsobovalo řadu příznaků včetně úzkosti a deprese, bolestí hlavy a úbytku hmotnosti, a nakonec v nejzávažnějších případech i smrt.
Povinný celibát u kněží byl tedy značně dvojsečný. Na konci 12. století napsal Gerald z Walesu, arciděkan z Breconu, traktát o správném chování duchovních. Dílo bylo sepsáno jen několik desetiletí po zavedení povinného celibátu pro všechny kněze. I díky němu bylo sexuální chování duchovních předmětem značného zkoumání.
Léonard Defrance (1735-1805): Rybí trh, detail (karikatury mnichů a jeptišek). Olej na dřevě, celková velikost 50 x 68 cm. Soukromá sbírka.
Důsledky celibátu podle Geralda
Ve svém díle se Gerald zaměřil také na konkrétní příběhy, které dokazovaly, jak moc je důležité vše nepotřebné z těla vylučovat. Hlavní příběh pak vypráví o lovaňském arciděkanovi, který kvůli celibátu vážně onemocněl; protože mu "pohlavní orgány otekly nezměrnou plynatostí". Údajně potřeboval mít sex kvůli svému zdraví. Strach z věčného zatracení, kdyby si vzal ženu, však byl pro něj tak hrozný, že odmítl. A po pár dnech zemřel. Podobných případů se ukázalo být více, jakkoli nevěrohodné je, že po pár týdnech bez „uvolnění se“ by mohla situace skončit smrtí.
Dokonce i francouzský král Ludvík VII. onemocněl poté, co strávil dva měsíce obléháním burgundského města, a jeho lékaři se shodli na tom, že "příčinou jeho indispozice byla dlouhodobá abstinence od pohlavního styku".
Pro některé jeptišky a kněze celibát nic neznamenal.
Nedobrovolné noční poluce
Muži se proto začali obávat smrti, pokud nebudou jinak aktivní. Jako řešení se nabízela nedobrovolná noční poluce, s níž ale církev nesouhlasila. Podle církevních hodnostářů se jednalo o znečištění těla, proto nabádala kněze, aby před sloužením mše žádali o rozhřešení. Nakonec i církev připustila, že příležitostné vyměšování nemůže být ničím jiným než nezbytným vyrovnáním rovnováhy, a proto by mělo být odpuštěno.
Lékařské stanovisko bylo ještě přísnější – podle lékařů byl pravidelný pohlavní styk nezbytnou součástí zdravého životního stylu. Pokud nebyl zajištěn, bylo potřeba se jinak vypořádat s nevyhnutelnou "nadbytečností", jinak řečeno doporučovali masturbaci.
A tím jsem se dostali do koloběhu, protože tu zase zpátky neschvalovala církev.
Na netradiční slovenský dokument o celibátu se podívejte zde:
Jaké bylo řešení? Po většinu středověku byly statisíce mužů nuceny přijmout životní styl, o němž se věřilo, že je zcela neslučitelný s jejich fyziologií.
Zdroje:
