Historka o strašícím popraveném je pro město Carlisle jistě skvělým turistickým lákadlem, historicky však není dokázáno, že by byl dotyčný skutečně zavěšen v kleci zaživa. Zápis v místní kronice z 12. srpna 1768 zní doslova: "Středa, John Whitfield, za vraždu Williama Cockburna na hlavní cestě poblíž Armithwaite, byl popraven v Carlisle a poté zavěšen v okovech poblíž místa činu." (Zdroj: www.mysteriousbritain.co.uk)
Stísněné kovové klece hojně vystavované v muzeích mučicích nástrojů v nás vzbuzují představu, že se do nich zavírali živí odsouzenci, kteří pak umírali dlouhé dny bez možnosti pohybu. Tato barbarská forma popravy se praktikovala ve středověku. Vyloučit to nelze, přímý důkaz o tom ale neexistuje.
Prokazatelně se nápad zavěsit odsouzence na veřejné místo do klece ujal až v 18. století a šlo o dodatečný trest, který byl vykonán až poté, co byl zločinec oběšen. "Létající rakve" byly obvykle zavěšeny velmi vysoko, aby nikdo nemohl ostatky nebožtíků vyprostit a důstojně pohřbít. Je nabíledni, že rozkládající se mrtvoly šířily do okolí nelibý pach; úřady kvůli tomu mrtvoly zavěšovaly většinou na místech za branami města, nejčastěji na křižovatkách frekventovaných cest.
Popravení zločinci byli zavěšováni v klecích pro výstrahu ostatním.
Praxe nechat viset oběšence pro výstrahu na šibenici ovšem do středověku sahá. Novověká inovace v podobě klece, často zhotovené tak, že přesně kopírovala postavu člověka, však vyřešila dva základní problémy, jež tento způsob zneuctění zločince provázely: Kovový rám bránil tlejícímu masu odpadávat na zem a výška přes 9 metrů znemožnila pověrčivým venkovanům odkrojovat kousky ostatků "pro štěstí" a jiné magické účely.
Podle profesorky archeologie Sarah Tarlow z univerzity v Leicesteru k zavěšování odsouzenců v létajících rakvích nedocházelo často. Mezi lety 1752 a 1832 bylo k tomuto trestu v Anglii odsouzeno jen 134 mužů. (Zdroj: www.atlasobscura.com, říjen 2016)
Zajímavé také je, že popravené ženy byly z této posmrtné potupy vyloučeny. O jejich těla totiž měli zájem lékaři, kteří jinak neměli moc šancí zkoumat ženskou anatomii.
Rozpadající se těla v klecích měla odradit ostatní zločince od podobných činů, jakých se dopustili odsouzenci. Ve výjimečných případech měla hrůzná podívaná potrestat i příbuzné obětí. Stalo se tak například v anglické obci Hambleton, kde byli dva popravení bratři zavěšeni přímo před dům svých rodičů; ti si pak měli po dlouhé dekády každý den připomínat, jaké zločince to vychovali. (Zdroj: www.link.springer.com, květen 2018)
