Popravy v Koloseu byly zábavnou show v kostýmech. Nejhorší byly tančící pochodně

Poprava mečem často proběhla ve formě nerovného souboje.

Poprava mečem často proběhla ve formě nerovného souboje.

Foto: Profimedia.CZ

Římské Koloseum bylo v provozu zhruba 450 let a po celou tu dobu nabízelo stejný program. Kromě gladiátorských zápasů se tu konalo masové zabíjení divoké zvěře a také četné popravy. Veškerá "představení" musela být v první řadě divácky zajímavá. Obyčejné stětí hlavy by náročné Římany rozhodně neuspokojilo.

K trestu smrti jste mohli být ve starém Římě odsouzeni nejen za vraždu, žhářství, znásilnění a zradu císaře, ale také za dezerci z armády, krádež, znesvěcení chrámu, klamání zákazníka nebo svévolnou změnu ve vytyčení pozemku. Mnohem přísněji se samozřejmě pohlíželo na prohřešky otroků. Nad těmi také soudci obvykle vynášeli ty nejkrutější rozsudky. Občané Říma naproti tomu mohli být jen sťati mečem, což se považovalo za důstojnou smrt.

Nerovné souboje a dravá zvěř

Tresty mečem (ad gladium) se však neomezovaly jen na stětí hlavy. Divácky atraktivnější podívanou byl souboj ozbrojeného muže proti muži bezbrannému. Odsouzenec beze zbraně musel utíkat napříč arénou a druhý ho honil, aby ho zmasakroval. Pokud byl k smrti odsouzen i vítěz souboje, předal meč dalšímu muži a dal se na útěk tentokrát on. Takhle to pokračovalo, až posledního odsouzence probodl najatý profesionál.

Životy mnoha nešťastníků ukončily šelmy.Životy mnoha nešťastníků ukončily šelmy.Zdroj: Profimedia.CZ

Taková poprava byla krutá, ale mohlo být mnohem hůř. Provinilci nižšího původu byli často předhazováni divé zvěři (damnatio ad bestias). Nešťastníci končili ve spárech lvů, leopardů, tygrů či medvědů, jiní byli udupáni slony. Jednou z nejhoších forem poprav pak bylo ukřižování, při kterém docházelo k pomalému udušení. Organizátoři krvavého divadla však museli dbát na to, aby se jednotlivé výstupy příliš dlouho neprotahovaly a stihl se celý plán programu. Smrt ukřižovaných byla proto často urychlena dodatečným mučením či dravými šelmami.

Bronzová socha císaře Nerona, Itálie, 16. století

Zmrzlina pro císaře: Otroci pro led šplhali do hor. Komu roztál, zemřel strašně

Tančící pochodně

Upálení zaživa bylo obávaným trestem středověku, nicméně smrt na hranici mohla být poměrně milosrdná, pokud odsouzence včas udusil stoupající dým. V římském koloseu probíhaly popravy upálením (ad flammas) tím nejhorším možným způsobem. Odsouzenci si byli nuceni obléknout překrásně zdobené šaty napuštěné vysoce hořlavou látkou a publiku byli představeni jako tanečníci. Tance, které předváděli poté, co jim kati šaty zapálili, však mohli sledovat jen ti nejotrlejší.

Desítku nejkrutějších poprav v římském Koloseu shrnuje následující video:

Zdroj: Youtube

Po skončení příšerného představení se do arény vydal muž převlečený za mýtického Chárona, aby posbíral tělesné ostatky popravených. Doprovázel ho "Merkur", který s pomocí rozpálené železné tyče ověřoval, že jsou dotyční opravdu mrtví. Publikum se mohlo vrátit k záležitostem všedního dne a velebit císaře, že jim dopřál takovou skvělou zábavu.

Zdroje: www.tribunesandtriumphs.org, www.livescience.com, owlcation.com