Zdroj: Shutterstock.com
Vize konce světa dle středověkých vizionářů: Jaká data a způsoby určili?
Pokud někdy něco začalo, jednoho dne to musí také skončit, a svět není výjimkou. Ačkoli nikdo nedokáže odhadnout, kdy se tak stane, řada vizionářů přicházela s pevnými daty od začátku středověku. Jejich předpovědi se nelišily jen v letopočtech, ale také ve způsobu, jakým měl svět zaniknout.
Velkou inspirací pro zvěstovatele konce světa bylo Zjevení Janovo, jež zánik lidské společnosti vylíčilo opravdu barvitě. Zatímco někteří teologové očekávali návrat Ježíše Krista a nastolení Božího království, po kterém přijde Poslední soud, jiní koketovali s představou potopy či jiné smrtící katastrofy.
Magickou hranicí se stávaly kulaté letopočty. Stejně jako se mnozí ještě nedávno hrozili příchodu nového milénia, v 10. století panovala obava z blížícího se roku 1000. Dokonce i sám papež Silvestr II. prý věřil, že Ježíš sestoupí na zem tisíc let po svém narození. V Evropě kvůli této víře docházelo k nepokojům a poutníci se vydávali do Jeruzaléma, aby Spasitele přivítali v jeho rodišti. Když už rok 1000 minul a Ježíš se neobjevil, teologové začali rozvíjet teorie, že možná přijde 1000 let po své smrti, tedy v roce 1033. Ani tato představa se však nenaplnila.
Nejvýraznějším apokalyptickým myslitelem se stal ve 12. století Jáchym z Fiore (1135 – 1202), podle něhož lidstvo mělo projít třemi fázemi: věkem Boha Otce (do narození Ježíše Krista), věkem Syna (do roku 1260) a věkem Ducha svatého. Vstup do třetí éry však Jáchym nevnímal jako něco zlověstného, naopak tvrdil, že svět zaplaví láska, lidé pochopí biblické symboly, zákony budou nahrazeny svobodou a místo církve se moci ujme sám Bůh. Církevní představitelé nebyli těmto "květinovým" vizím příliš nakloněni a Jáchymovo učení později odsoudili jako kacířské.
S poněkud odlišným konceptem přišel ve stejném období papež Innocent III. (1161 – 1216). Ten spatřoval Antikrista v rozmachu islámu, který datoval do roku 618, a konec světa očekával přesně 666 let poté, tedy v roce 1284.
O brzkém konci světa spekuloval také reformátor Martin Luther (1483 – 1546). Podle něj ovšem ďábel nesídlil v komunitách muslimů, nýbrž v katolické církvi. Nastolení Božího království Luther očekával kolem roku 1600.
Na stejnou dobu předpověděl zánik světa také dominikánský mnich Tommaso Campanella (1568–1639), který svou teorii odrazil od astrologických výpočtů. V roce 1603 se podle něj měla Země srazit se Sluncem. Svérázných tvrzení měl Campanella v zásobě více a žádné z nich se církvi nelíbilo. Od popravy ho uchránil jen předstíraný záchvat šílenství. Přesto byl mučen, zmrzačen a propuštěn až po 27 letech na přímluvu papeže Urbana VIII.
