Možná si říkáte, že takový krokodýl přeci nemůže být žádnou lahůdkou, vždyť jeho tvrdá a drsná kůže působí na chuťové pohárky přímo odpudivě. Krajta ale svou kořist nevychutnává jako Francouz večeři v pětihvězdičkové restauraci, krajta ji rovnou celou spolkne. A může to být klidně krokodýl.
Otázkou zůstává, jak rychle se plaz v hadím těle natráví a rozloží. Teoreticky by to mělo trvat mnohem déle než natrávení měkkého těla savce. Profesor Stephen Secor z univerzity v Alabamě ale tuto tezi překvapivě vyvrátil pozoruhodným experimentem.
Jeho tým pozoroval exemplář krajty tmavé, která pozřela mrtvého aligátora. Vědci přitom pomocí rentgenových snímků zjistili, že na trávení tohoto nevábného druhu plazu krajta spotřebovala méně energie než v případě trávení drobných savců a ptáků. PH jejího žaludku pokleslo z hodnoty 7 na hodnotu 2 během 24 hodin po pozření kořisti. Kyseliny a enzymy rozložily měkké tkáně aligátora v průběhu čtyř dnů, sedmý den pak už v krajtím žaludku nebyla po kořisti ani stopa.
Krajty si nicméně musejí dát dobrý pozor, aby krokodýla či aligátora před konzumací skutečně usmrtily. V USA byla totiž jednou nalezena krajta s rozpáraným břichem, o které se vědci domnívají, že se stala obětí vlastní potravy: krokodýl se zřejmě v jejím žaludku probral a prokousal si cestu ven...