O instituci s názvem Krypteia nezávisle na sobě psali Platón a Plútarchos. Jejich popis se však místy liší, a tak historikové dodnes vedou diskuze, co si přesně pod tímto termínem představit. Podle jedné verze šlo o jakousi "tajnou policii", do jejíchž řad se rekrutovali nejschopnější a nejchytřejší jedinci z řad mladých mužů mezi 21. a 30. rokem života. Řecký výraz "kruptós" ostatně znamená "tajný" nebo "skrytý". Jindy jsou Krypteia vnímána jako zvláštní vojenský rituál, jímž mladíci museli projít, aby se z nich stali plnoprávní občané a profesionální vojáci.
Krvavá bojovka
Nejpodivnější byl však úkol, jakým byl oddíl každoročně na podzim pověřen. Mladí vojáci se měli vydat do rurální oblasti obývané národem Heilótů a pod rouškou noci vraždit místní obyvatele. Na cestu nedostali nic jiného než nůž, prosté oblečení a minimum jídla. Operovali bosí, spali na holé zemi bez přikrývek a během dne se museli skrývat, aby je nikdo neviděl. V podstatě by bývalo šlo o jakousi táborovou bojovou hru, kdyby při ní ovšem neumírali lidé.
Sparťané a Heilóti
Abychom se dopátrali smyslu takové kruté zkoušky odvahy a nemilosrdnosti, musíme nejprve vysvětlit, kdo vlastně byli Heilóti. Šlo o původní obyvatele Lakónie a Messénie, které si Sparťané podrobili, když zabrali jejich území. Z Heilótů se pod nadvládou Sparty stali de fakto otroci, jimž bylo sice povoleno zůstat ve svých domovech a svobodně zakládat rodiny, avšak polovinu vypěstované úrody museli odevzdávat Sparťanům.
Protože plnoprávní občané Sparty nemohli sledovat jinou kariéru než vojenskou, otroky pracující v zemědělství nutně potřebovali. Kdyby se Heilóti vzbouřili a odmítli pánům odevzdat zásoby, státu by hrozil hladomor. Proto bylo důležité udržovat mezi otroky kázeň a poslušnost - a čas od času se zbavit nejsilnějších mužů v jejich řadách.
Podzimní teror měl tedy svůj jasný účel: ukázat Heilótům, kdo je tady pánem, a zabránit revoltě ještě předtím, než se objeví její první náznaky. Vojáci z Krypteia byli zvláště oceňováni za zabití urostlých a silných jedinců. Cílem akce bylo Heilóty co nejvíce oslabit.
Čestné jednání ve Spartě nemělo místo
Není jasné, kdy tato zrůdná tradice přesně začala. Thúkydidés nám zanechal historku, podle které Sparťané roku 425 př. n. l. vyzvali Heilóty, aby poslali do hlavního města ty nejodvážnější muže, kteří si nejvíce zaslouží svobodu. Do Sparty prý tehdy vyrazily dva tisíce nadšených Heilótů v domnění, že jejich otroctví skončilo. Sparťané je přivítali s otevřenou náručí a přátelsky je pozvali na prohlídku svých chrámů. Bylo to právě během této exkurze, kdy se udatní Heilóti jeden po druhém beze stopy vypařili a už o nich nikdo neslyšel.
Ať už je tato legenda pravdivá či nikoli, odráží se v ní nelítostný způsob, jakým se Sparťané vypořádávali s hrozbami číhajícími mezi zotročeným obyvatelstvem. Strategie velela vyvraždit ty nejsilnější a ponechat jen poslušné a bezmocné. Stařešinové zřejmě během času uznali za vhodné, aby se tyto čistky konaly pravidelně. A rozhodli se na ně vysílat mladé muže, kteří si potřebovali procvičit zabíjení v praxi, než mohli být vysláni do opravdových vojenských operací.
K načerpání více informací o životě ve Spartě doporučujeme zhlédnout následující zajímavý dokument:
Zdroje: historyhood.wordpress.com, en.wikipedia.org, www.thoughtco.com
