Zdroje: www.mimimatthews.com, www.lovino.cz, K. Malý: Žena, její krása a život pohlavní, 1912, Rudolf Storch
Společnost 19. století vyžadovala, aby si dívky vybíraly ženichy výhradně ze své vlastní ekonomické vrstvy. V nerovných manželstvích hrozilo, že partner z méně vážené rodiny nebude přijat přáteli rodiny více vážené, a mezi vyšší společnost nikdy řádně nezapadne.
Od mladých lidí toužících po manželství se dále očekávala rozvaha a racionální úsudek. Anglická mravokárkyně Elizabeth Lanfear si už v roce 1824 stěžovala, že manželství jsou stále častěji dílem "náhody, letmého zájmu či fantazijních představ, vydávaných za lásku". Zamilovanost podle ní rozhodně neměla mít na výběr životního partnera vliv, protože svazky uzavřené z lásky většinou končí nešťastně.
Hledám dívku s velkým věnem
O racionálním přístupu k manželství svědčí i dobové seznamovací inzeráty, ve kterých muži hledající nevěsty nikdy nezapomněli přiblížit své majetkové poměry. V 2. polovině 19. století už někdy inzerovaly také mladé ženy, přičemž vždy zmínily výši svého věna či dědictví a vznesly požadavek na určité finanční zajištění hledaného partnera.
"Dívka, která pro chorobu rodičů a pokročilé jich stáří převezme mlýn s pozemky v dobrém stavu poblíž Prahy v ceně nejméně 8000 zl. r. m. chce se zasnoubiti s mladým mlynářem, jenž by věna 2000 zl. měl a mlýn přejav, živnost dále provozovati hleděl. Dohazovači se vylučují," zněl jeden z inzerátů otištěných v Národních listech roku 1869.
Muži většinou nebyli nároční, co se týkalo dívčina vzhledu. Požadovali jen, aby neměla tvář zhyzděnou neštovicemi. Věřilo se, že když se sňatek pěkně racionálně dohodne, láska už přijde nějak tak sama.
Fyzická přitažlivost podle mravokárců vedla k nešťastnému manželství.
Na tělesný pud pozor!
S příchodem 20. století se však objevovalo stále více párů, které se konvencemi nehodlaly nechat svázat a vstupovaly do manželství na základě svých citů. V roce 1912 nad tímto fenoménem naříkal český lékař Karel Malý ve své příručce Žena, její krása a život pohlavní: "Jen o velmi málo manželstvích můžeme říci, že jsou trvale šťastnými. Původ všeho neštěstí nutno hledati v lehkomyslnosti a nerozumu, s jakým do sňatku se vstupuje."
Malý varoval zejména před "nemravným chtíčem", jehož hlasu podle něj mladí lidé naslouchají více než svému svědomí. Tělesný pud a náruživost podle něj vedou k tomu, že se vztah prakticky rozpadne hned během líbánek. Pro Karla Malého však už stěžejním faktorem šťastného manželství nebyly podobné majetkové poměry partnerů, ale čistá, duševní láska, kterou vnímal jako bohulibý protipól nízké fyzické smyslnosti.
