"Vezmi sezamový prášek, fazole mungo a rýži, vše smíchej se solí a zalij vydatným množstvím šťávy z cukrové třtiny. Přidej vepřové sádlo a povař s přepuštěným máslem. Díky tomuto receptu budeš schopen navštívit stovku žen."
(Zdroj: bjui-journals.onlinelibrary.wiley.com)
Zda kaloricky vydatný a mastný pokrm Indům na impotenci skutečně zabíral, není známo. Zajímavý je ovšem fakt, že se lékaři před téměř 3 tisíci lety snažili impotenci nejen léčit, ale pátrali rovněž po jejích příčinách. Většinou je spatřovali v psychické nejistotě ohledně pohlavního styku (to platilo zejména pro mladé nezkušené jinochy) anebo v nepříliš atraktivní partnerce (dalo se aplikovat na starší muže po mnoha letech manželství).
Kohouti a nosorožci
Ve staré Číně byly veškeré zdravotní neduhy připisovány nerovnováze mezi principem Jin a Jang v lidském těle. Impotentní muž měl v sobě očividně nedostatek mužské energie Jang a potřeboval ji nějakým způsobem doplnit. Pomoci mělo například pojídání tygřích genitálií nebo prášek z rohů nosorožců. Tyto nesmyslné představy se bohužel ve světě drží dodnes, což má za následek vymírání některých zvířecích druhů. Zmínění nosorožci jsou smutným příkladem.
Kohout byl tradičním symbolem silné pohlavní výkonnosti.
Části zvířat symbolizující plodnost předepisovali méně výkonným mužům také lékaři ve starém Řecku a Římě. Většinou si však vystačili s běžně dostupnými živočichy; pacienti měli konzumovat například kozlí varlata, genitálie kohoutů nebo hady.
Byli to teprve renesanční vzdělanci, kdo erekci začal zkoumat čistě z fyziologického hlediska. Rozšířil se například názor, že mužský orgán se při vzrušení nafukuje podobně jako plíce při hlubokém nádechu. Mužům se proto doporučovalo při pohlavním styku zhluboka dýchat, aby se v jejich nástroji vzduch udržel co nejdéle.
Leonardo Da Vinci problémy s erekcí přímo neřešil, zato ho zajímalo, proč k ní dochází u zločinců popravených oběšením. Při ohledání těl viselců si povšiml, že jsou jejich penisy naplněny velkým množstvím krve. Poprvé tak byla zaznamenána souvislost mezi ztopořením údu a prokrvením tkáně.
Pokusy s hormony a opičími žlázami
K pořádnému lékařskému výzkumu však stále vedla dlouhá cesta. Ještě v roce 1869 francouzský neurolog Charles Sequard prosazoval teorii, že mužnou mízu a potenci lze do těla vpravit s pomocí výtažku zvířecího semene aplikovaného do krevního řečiště. Protože nenašel dobrovolníky, na kterých by svou svéráznou hypotézu mohl ověřit, vstříkl si sérii deseti injekcí s živočišnými hormony do krve vlastní. Údajně na sobě zaznamenal příliv vitality, dobré nálady i lepší pohlavní výkonnost. Inu, nebudeme mu to vyvracet.
Sergej Voronoff
V sílu zvířecích hormonů věřil rovněž ruský chirurg Sergej Voronoff (1866 – 1951), který se proslavil transplantacemi štěpů opičích žláz do mužských pohlavních orgánů. Voronoff byl přesvědčen, že takový zákrok navrátí stárnoucím mužům nejen potenci, ale také životní energii, a výrazně jim prodlouží život. V odborných kruzích se nesetkal s valným pochopením, na nedostatek klientů si přesto stěžovat nemohl. Zoufalí pacienti byli ochotni podstoupit opravdu cokoli...
Zdroje: www.everydayhealth.com, bjui-journals.onlinelibrary.wiley.com, www.atlasobscura.com
