Bílá růže od Stalingradu: Proč a kam zmizelo ruské stíhací eso? Možná ji našli

Lidija Litvjaková

Lidija Litvjaková

Foto: Profimedia.CZ

Když čtete příběhy válečných hrdinů, kteří se ztratili v boji, v duchu si přejete, aby se jednoho dne někde vynořili živí a zdraví, i když třeba v zajateckém táboře. Přežití a šťastný konec bychom jistě přáli i neohrožené sovětské pilotce Lidiji Litvjakové. Její nejlepší kamarádka se paradoxně dlouhá léta snažila dokázat její smrt.

Lidija Litvjaková byla jednou ze stovek mladých sovětských žen, které měly zkušenosti s létáním ve sportovních klubech a mermomocí se chtěly zúčastnit bojů proti nacistům, ačkoli je armáda odmítala. Kromě touhy bránit vlast měla Lidija ještě jednu motivaci: přála si očistit jméno otce, jenž padl za oběť stalinským čistkám. Věděla, že byl nevinný. Jenže jakmile byl někdo režimem popraven jako nepřítel lidu, okolí se od jeho rodiny odvrátilo, ať bylo jeho obvinění jakkoli nesmyslné.

Pokud by se Lidija vyznamenala v boji, navrátila by rodině ztracenou čest. A její jméno se do historie skutečně zapsalo.

Lidija LitvjakováLidija LitvjakováZdroj: Profimedia.CZ

Ponížila držitele Železného kříže

Bylo jí pouhých 21 let, když u Stalingradu poslala k zemi letadlo zkušeného německého letce Erwina Meiera. Držitel Železného kříže se stačil katapultovat a upadl do zajetí, přičemž se vztekle dožadoval, aby mu přivedli vítěze vzdušného souboje ukázat. Strážci mu rádi vyhověli, protože to pro něho znamenalo ještě větší potupu: zvítězila nad ním drobná blondýnka, která mu obstojnou němčinou své manévry do detailu popsala.

Rekonstrukce bojů na východní frontě - ilustrační foto

Říkali jí Černá smrt: Ruská dívenka napadala a masakrovala nacisty v převlečení

Díky nejméně 12 osobním sestřelům Lidija platila za letecké eso a byla povýšena na nadporučici. V únoru 1943 získala Řád rudé hvězdy a stala se tzv. volným lovcem, tedy pilotem, který si vybírá cíle podle vlastního uvážení. Přes drsný přístup k boji si ale zachovala ženskost. Pravidelně si odbarvovala vlasy peroxidem a kokpit zdobila živými květinami. Motiv květiny si dokonce nechala namalovat i na letoun; měla to být lilie, ale Němci v ní viděli spíše růži. Tak se zrodila Lidijina přezdívka Bílá růže od Stalingradu.

V červenci 1943 už na tom Lidija nebyla psychicky dobře. V bitvách ztratila snoubence i nejlepší kamarádku. Prvního srpna se z letu nevrátila ani ona.

Záhadné úmrtí

Nikdo však neviděl její letoun vybuchnout a nenašlo se ani její tělo. Existovala možnost, že se katapultovala a upadla do zajetí. Sovětští zajatci přitom byli v očích Stalina zrádci a po návratu do vlasti je čekala smrt.

Peklem procházely i jejich rodiny. Lidija měla matku a bratra, kterým hrozil gulag, kdyby se ukázalo, že ve vzdušné bitvě nezemřela.

Zdroj: Youtube

Oficiálně byla mrtvá a rodině se nic nestalo, avšak Sovětský svaz se přesto zdráhal udělit jí titul Hrdiny Sovětského svazu až do roku 1990. Letecká mechanička Inna Pasportnikova z vlastní iniciativy strávila léta hledáním jejích ostatků. Chtěla dokázat, že Lidija vlast nezradila a čestně zahynula v boji.

Roku 1979 se ve vesnici Dmitrovka konečně nalezly ostatky mladé ženské pilotky. K místu byla povolána zvláštní komise, která po analýze prohlásila, že jde skutečně o Lidiji Litvjakovou. I tento závěr byl nicméně nakonec zpochybněn, protože jeden sovětský pilot prý svou kolegyni zahlédl v německém zajateckém táboře. V roce 2000 pak švýcarská televize odvysílala pořad, v němž představila bývalou sovětskou pilotku, aniž uvedla její jméno. Dotyčná žena zůstala po válce na Západě, provdala se a vychovala tři děti. Mohla to být Lidija? Nevíme. I když bychom tomu rádi uvěřili.

Zdroje: www.novinky.cz, www.historynet.com, disciplesofflight.com

Akční letáky