Sňatek mezi habsburskou arcivévodkyní a králem byl čistě politický. Marii bylo v té době čtrnáct a Ludvíkovi patnáct. Svazek měl sloužit ke spojení dvou významných rodů a zároveň byl znamením rakouského spojenectví. Nakonec všechno dopadlo jinak, než se očekávalo.
I přes veškerou snahu byl vztah mezi Marií a Ludvíkem spíše chladný. Nepomohl tomu ani fakt, že se poprvé viděli 2 dny před obřadem. Manželství nebylo šťastné především z důvodu naprosto odlišných povah manželů. Ludvík byl spíše plachý a uzavřený samotář, kdežto jeho žena byla extrovertní milovník pozornosti. Zbožňovala okázalé plesy a oslavy, hrála karty a jiné hazardní hry, ve kterých nechala nemalé jmění. Navíc si potrpěla na luxus. Státní peníze tak vrážela do honosných šperků, kosmetiky a bohatých hostin. To jen přilévalo olej do ohně. Kromě kritiky ze strany jejího manžela způsobilo toto počínání větší nelibost ze strany veřejnosti.
Páru se nedařila jedna zásadní věc, která se od nich jakožto od královské dvojice očekávala na prvním místě. Reprodukce. První dcera se jim narodila až 7 let po svatbě. Tato situace ještě více snižovala manžele v očích veřejnosti. Začaly se dokonce vydávat obscénní brožury, které se snažily zesměšnit královu neplodnost. Existují dvě varianty, jež mohly stát za tímto dlouhým čekáním na francouzského dědice. Spekuluje se, že králův pohlavní orgán mohl být větších rozměrů a Marie zase trpěla úzkým vaginálním vchodem. Pár se tedy zřejmě vyhýbal manželskému sexu z důvodu vysoké bolestivosti. (Zdroj: www.theguardian.com)
Druhým důvodem mohla být Ludvíkova fyziologická dysfunkce, která byla označována jako fimóza. Jedná se o zúžení předkožky, která brání obnažení žaludu penisu. S touto vadou musel být styk skoro až nemožný a opět příšerně bolestivý (Zdroj: en.wikipedia.org).
Marie Antoinetta se prvního potomka dočkala až 7 let po svatbě.
Nakonec se do věci vložil králův švagr, Josef II. S francouzským králem si důsledně promluvil a přinutil ho k návštěvě lékaře. V dopisech vysvětloval, jak by mohla rada odborníka pomoci celé zemi. Lékař následně doporučil operaci, které se Ludvík nejprve vzpíral, poté však svolil. Tlačila na něj mimo jiné i matka Marie Antoinetty, císařovna Marie Terezie. Doslovně v dopise svému velvyslanci ve Versailles popsala, že „odmítá věřit, že je to chyba její dcery.“ Král po dlouhém přesvědčování podstoupil zákrok podobný obřízce, který byl v té době běžnou "léčbou" fimózy.
Nynější historikové se však shodují, že Ludvík žádnou operaci neprodělal. Josef v dopisech údajně popsal Ludvíkův nedostatečný výkon a zároveň nechuť jeho manželky. K tomu se přidávala hluboká deprese francouzského krále zapříčiněna neschopností úspěšně řídit královský úřad.
Po sedmi letech se stal zázrak a páru se narodila dcera následovaná dalšími třemi dětmi. První dcera byla zároveň jediným dítětem, které přežilo Velkou francouzskou revoluci, jež klepala na dveře.
Nakonec měl francouzský král se svou manželkou alespoň jednu společnou věc - popravu gilotinou.
