Narodil se v roce 1967 v chudé brazilské čtvrti Rio de Janeira. Jeho dětství nebylo šťastné. Domácnost, ve které vyrůstal, byla silně katolicky orientovaná. Vztahy v rodině však byly nefunkční a nestabilní. Jako malý chlapec musel přihlížet fyzickému i psychickému týrání matky svým otcem. Ten ve velkém holdoval alkoholu. Po nějaké době se jeho agresivita začala obracet i proti malému Marcelovi, proto nakonec skončil u svých prarodičů. Po několika letech se však musel vrátit zpět k matce a agresivnímu otci. Když bylo Marcelovi 10 let, byl sexuálně zneužit a skoro zabit starším mužem. To se výrazně podepsalo na jeho psychickém stavu. Hrůzná zkušenost mu v hlavě utkvěla jako přirozená věc, a tak si v pozdějších letech začal spojovat sexualitu s agresivitou.
V dětství byl několikrát přistižen při týrání zvířat sousedů, kvůli čemuž byl poslán k psychologovi. Ten mu diagnostikoval pouze lehkou mentální retardaci. Mimo to se u něj objevil paroxysmatický iracionální smích, syndrom CAN a další psychická onemocnění. Když se zjistilo, že je doma opakovaně zneužíván vlastním otcem, byl předán do péče k údajně profesionálním pěstounům. Ti však nebyli o nic lepší než jeho otec, zneužívali ho také.
Marcelo navštěvoval chlapeckou školu, kde byl však neustále šikanován. Od svých spolužáků dostal přezdívku „retard“. Instituce se o chlapce starala do jeho 14 let, poté z ní byl vyhozen. Utekl z domova a začal se živit prostitucí. Při styku chtěl být vždy v dominantí pozici. Další zvrat v jeho životě nastal tehdy, když ho jeden muž donutil být při sexu pasivním. Tehdy se Marcelo pokusil o sebevraždu.
Když mu bylo 17 let, našel si staršího životního partnera, Antonia Batistu Freire. Ten mu představil Univerzální církev Království Božího, ale stále ho podporoval v prostituci. Už v té době vyhledával Marcelo pornografii s násilným obsahem. Podle jeho matky dokonce poslouchal nahrávky pláče svého mladšího bratra. Rozchod Marcela s jeho přítelem byl pravděpodobně spouštěčem jeho vraždění.
Za své oběti si Marcelo vybíral výhradně děti, jelikož na nahrávkách modliteb slyšel, že jen ty jsou posílány do nebe, aniž by byly věřící. Cílil na chlapce z chudých poměrů, kteří se mu nemohli bránit. Svou první vraždu spáchal v roce 1991, když mu bylo 25 let. Neznámého chlapce se v dubnu pokusil znásilnit, a když mu to nevyšlo, tak ho praštil kamenem. Ještě než mu zasadil poslední ránu, tak ho znásilnil.
Začátek jeho vraždění byl vždycky stejný. Chlapce, které viděl na ulici žebrat nebo něco prodávat, vylákal za příslibem peněz do opuštěných míst, na pláž, do lesa či do kanalizačního potrubí. Následně chlapce udeřil do hlavy tupým předmětem a opakovaně je znásilňoval. Poté své oběti uškrtil, většinou jejich vlastním tričkem. Některým z chlapců také pil jejich krev. Jak později uvedl, dělal to proto, že chtěl být tak krásný, jako oni. Vysloužil si tak přezdívku Pedofilní upír nebo Vampýr z Niterói. Jeho řádění a způsoby poprav nemělo obdoby. Svou druhou oběť údajně dekapitoval, protože chtěl, aby byla v nebi šikanována jinými dětmi. Třetímu chlapci zase odstranil zuby. Několik svých obětí také rozsekal mačetou. Po sedmi měsících byl konečně dopaden. Stalo se tak na základě útěku jedné z jeho obětí.
Na policejní stanici se přiznal k vraždě 13 chlapců. Byl uznán vinným, přičemž kvůli špatnému psychickému stavu byl poslán do psychiatrické léčebny Henriquea Roxa. Jednou se mu podařilo ze zařízení utéct, načež byl naštěstí brzy dopaden. Svých činů nikdy nelitoval, jelikož si myslel, že chlapcům pomohl dostat se do nebe.
