Používání mýdla škodí, přílišná hygiena může způsobit rakovinu, varují lékaři

8. červenec 2019 četba na 10 minut
Jen ať se ušpiní s čuníkem, bude zdravější.

Jen ať se ušpiní s čuníkem, bude zdravější.

Foto: www.shutterstock.com

Každý rozumný rodič u nás ví, že u hodně malých dětí se to s čistotou nemá přehánět. S trochou nadsázky řečeno: takové robě ve věku asi do pěti let má mít stále nudli u nosu, v puse pár chutných kamínků, a když posnídá z misky společně se psem, je vyhráno.

Zdravý ženský rozum zde opět vítězí v nikdy nekončícím boji s tupým buldozerismem chemického průmyslu. Ten diktuje: Vše doma nechť je asepticky čisté! Dezinfekční mýdlo je svatým grálem vyznavačů čistoty: nejradši by s ním umývali i každý kousek chleba. Existuje obrovské množství prostředků, jež naši kůži a vůbec naše tělo zbavují přirozené mikroflóry, kterou tolik potřebujeme. Bojujeme vlastně s jakýmsi „průmyslem potlačování přirozenosti“. Malý človíček, který se vyvíjí stejně jako jeho předci před tisíci lety, však touhu chemiků po rychlém zisku může odskákat na celý život.

Plíživý vrah má čisté ruce

Donedávna se věc nezdála být dramatická. Děti se vesele učily říkanky typu Napřed mýdlo, potom jídlo a po jídle zase mýdlo, ovoce se umývalo roztoky s dezinfekcí, koupelnám vládla vůně sava. Nic proti přiměřené hygieně - vše navíc vypadalo idylicky.

Jen kdyby pořád nerostl výskyt alergií u malých dětí! Autobusy vozící městské děti do léčeben jezdily kolem zdravých venkovských robátek, rochnících se na dvorcích s prasaty a slepicemi. V poválečných dobách, kdy se vážně uvažovalo o zrušení infekčních oddělení v nemocnicích (očkování přece všechny nakažlivé choroby vymýtí!), vládlo přesvědčení, že dokonalá čistota zaručí dokonalé zdraví. Stal se ale opak. Hlavně v průmyslových aglomeracích začalo přibývat malých astmatiků, dětí trpících lupénkou a řadou dalších autoimunitních chorob. Jak to? A jak je možné, že ve Velké Británii, kde se hygiena stala superhitem a dezinfekčními ubrousky se otíral i každý kousek jablka, jež dítě dostalo, to bylo ještě horší? Ba nejhorší - s více než třetinou alergiků ve své populaci dnes ostrované neradostnou statistiku celosvětově vedou! To už lékařům začalo docházet, že čistota možná není celé zdraví. Že není moudré, aby se denně za použití silného mýdla koupal člověk, jehož rodiče se myli jednou týdně v neckách (postupně celá rodina, takže si svou nečistotu všichni předávali).

Zachraňte děti! Jak? Špínou

Nejde přitom jen o vysoušení a šupinatění pokožky - proti tomu chemici samozřejmě ihned spustili kanonádu hydratujících krémů. Jedná se o imunitní rovnováhu celého těla. Ta se vytváří zhruba do pěti let a provází nás pak celý život. „Rodiče by měli potomkům dovolit často se pořádně ušpinit,“ tvrdí se v nové studii německých vědců z lékařské kliniky v Hannoveru. „Přílišná čistota připravuje kůži o schopnost regenerace a hojení. Při příliš důkladném mytí z ní totiž zmizí i bakterie, které ji chrání a urychlují její hojení.“ Bakterie normálně žijící na pokožce pomáhají předcházet zánětům v případě poranění - to zase říká o staphylokocích tým expertů z americké kalifornské univerzity. Když je odstraníme, nemá kůži kdo bránit.

Vypadá to, jako by se vědci z celého světa nyní dohodli, že nám budou postupně „šetrně“ předkládat důkazy o prospěšnosti špíny. V Anglii už věci došly tak daleko, že lékaři museli s pravdou ven hned: úpěnlivě tam rodiče prosí, ať svým dětem dopřejí „čistou špínu“ v pravý čas, jinak že za jejich zdraví neručí. Pro upřesnění - čistou špínou se zde rozumí vše, co vzniká na statku, v lese, rybníce, na poli apod. Rozhodně ne chcíplí městští holubi nebo potkani.

Ochutnávání je „průzkum bojem“

Čím to, že naše tělo tolik potřebuje být v pravý čas vystaveno „zlým“ bakteriím a vůbec nedobrotám? „Je to jakási přírodní vakcinace,“ soudí britský profesor Robert Gallo. „V útlém dětském věku učiní organismus odolný vůči běžným ,útočníkům‘, třeba z toho zmíněného slepičího trusu či z prachu z pískoviště. Později to bohužel udělat nejde, to už je imunitní systém uzavřený.“ Když maminky děťátka chovají v dezinfikovaných klíckách, jejich imunita dozraje bez podnětů a zkušeností. I maličkost pak u ní vzbudí hysterickou reakci; bojuje, jako by šlo o život (někdy bohužel jde). Podle názoru většiny expertů právě neotužilé imunitní systémy mohou za novodobou epidemii alergií! Důkazem je i fakt, že se zcela vyhnula rozvojovým zemím, kde na hlouposti typu dezinfekční mýdlo nemají peníze. Někteří lékaři přitom s nadsázkou říkají, že děti mají víc rozumu než oni. Strkání nových předmětů do úst je svým způsobem „průzkum bojem“: je tahle věc nebezpečná, jedovatá, nepříjemná? S každým dalším vítězstvím přitom dítě získává další protilátky, další body do imunitní banky.

Bez nepřítele to nejde

Když je imunitní soustava vinou přílišné čistoty nucena zahálet, začne zlobit. A to pořádně. „Jasně to ukazuje třeba srovnání zdravotního stavu německých dětí těsně po sloučení Německa,“ vysvětluje dětský pneumolog MUDr. Jindřich Pohl. „Vedoucí studie Erika von Mutiusová zjistila, že děti v bývalé NDR, kde masivně navštěvovaly školky a kvalita ovzduší nestála za nic, sice bývaly častěji nemocné, ale nemívaly alergie ani astma. Rozdíl byl dramatický -na Západě 25 procent alergiků, na Východě pět. Už deset let po spojení země se ovšem rozdíly vyrovnaly a dnes má v celém Německu nějakou formu alergie čtvrtina obyvatel. Podle Eriky von Mutiusové jde o to, že infekční podněty v dětském věku zabrání imunitní soustavě zahálet a vytvářet látky, které jsou později zapotřebí k rozvoji alergií.“

Hovoří se zde o takzvaných Th buňkách. Th-1 rozpozná nepřátele, kteří tělo napadnou, a „probudí“ Th-2. Ty vetřelce zlikvidují. V případě nedostatku vnějších nepřátel - například v důsledku přísné hygieny či častého braní antibiotik - obojí buňky zdivočí a začnou vyvolávat autoimunitní choroby: třeba diabetes, artrózu nebo roztroušenou sklerózu.

Že by i rakovina?

Celý tento mechanismus vědci ale pořád příliš nechápou. Proto se vyskytují i teorie, podle nichž může nadměrná hygiena - a z ní plynoucí zmatená imunita - stát i za současným obrovským nárůstem zhoubných onemocnění! To je tedy odvážné tvrzení. Někdy je třeba i vážit, které nebezpečí je horší.

Třeba v Asii téměř neznají alergie. To ale proto, že tam lidé mají imunitní systémy zaměstnané parazity a nejrůznějšími infekcemi, jimž velká část z nich podléhá. Čemu byste dali přednost? Na lékařské klinice v německém Hannoveru nyní zkoušejí vymyslet něco jako „evropský trenažér imunity“, vlastně ne nepodobný naší škole v přírodě či dětským táborům. Děti určitého věku by byly vyváženy na zaručeně čisté „bio“ farmy, kde by trávily čas hrou. Včetně ochutnávání hlíny ze dvorku prosáklého slepičinci, ujídání praseti z korýtka, nechávání se olizovat všemožnými zvířaty apod. Jejich imunita by - teoreticky - měla poskakovat nadšením, kolika impulzů se jí dostává! V rámci studijního programu dr. Moniky Reihové v Hannoveru se chystají i tobolky se škodlivými bakteriemi, jež by děti z měst jednou za čas povinně polykaly, nebo krémy se „zlými bakteriemi“, které by měly zaměstnat a ochránit kůži přecitlivělou přílišnou hygienou. To vše sice vypadá šíleně, ale jde vlastně jen o dílčí návrat k situaci zhruba před 50 až 100 lety.

„Nečistotně“ předtím lidstvo žilo od svých počátků. Nemůže teď beztrestně během jedné generace přesedlat do dezinfikovaných paneláků…

Názor lékaře: Nechte maličké být

K vytvoření protilátek v těle je nutný kontakt se zevním prostředím, tedy s antigeny v něm obsaženými - bakteriemi, viry, plísněmi atd. Tělo si pak vytvoří protilátky, jež v případě dalšího styku s antigenem vedou k jeho zničení. Intuitivně dělají děti vše, co mohou, aby svůj imunitní systém dokonale vycvičily. Nechme je, ať to v rozumné míře provozují -není nutné, aby měly sterilní ruce či nesahaly na psy a kočky, stačí naučit je základní hygienu (mytí rukou po toaletě, před jídlem apod.). A moudrá příroda ať jim vytváří imunitu podle svého uvážení.

NEPŘEHÁNÍ SE TO DNES S ČISTOTOU U DĚTÍ?

Myslím, že záleží nejen na tom, kde děti s rodiči žijí, ale také na celkové situaci v rodině. Na venkově jsem nezažila, že by někdo neustále dezinfikoval, děti jsou špinavé „čistou špínou“. Ve městě, kde se koncentrují nejen lidé, ale i vše, co produkují, nemoci a auta, je situace jiná. Tam bych řekla, že se musí trošku „přitlačit“ - například na venkově chodíme po chalupě v botách, doma v Praze se zouváme. A pokud je v rodině někdo dlouhodobě zatížen třeba vrozenými problémy, hranice „čistoty“ se zase někam posouvá. U nás doma se držíme hesla všeho s mírou, aspoň myslím.

Každé z našich dětí snědlo hovínko, olízalo zespodu boty, ochutnalo dobroty z koše a skřoupalo dost písku - to vše nám navzdory. Nijak jsme z toho nevyšilovali, ale ani nebyli nadšení, jaké máme chytré děti, které samy posilují imunitu… Takže po příchodu z venku v prvé řadě umyjeme ruce mýdlem a večer se také pravidelně myjí. Kromě rukou moc nemydlíme. Zároveň musím přiznat, že nepatřím mezi „pohodářky“, které nechají dítě vztekle se vyválet na zastávce autobusu či olizovat hračky v čekárně u lékaře. Tak by mě zajímalo, kam se svým přístupem v hygieně dětí patřím.