Daniel: Žena mi nevěru na oko odpustila, ale teď začala dělat hrozné věci

25. červen 2019 četba na 5 minut

Foto: www.profimedia.cz

Považuji se za mírumilovného člověka. Nejsem popudlivý, nemívám záchvaty vzteku a násilí jsem vždy odsuzoval a nechápal. Nevěřil bych, že k němu budu jednou mít sám blízko.

FOTOGALERIE

Nemusíte ji přímo přistihnout "in flagranti", možná jen zahrnuje pozorností někoho jiného a nebrání se flirtu. Tvrdí, že potřebuje více osobního prostoru, a chce dělat něco "pro sebe". Ráda sní, ale netušíte, o čem.

Jsem přes 20 let ženatý, měl jsem svou ženu rád a možná stále mám, i když někdy nevím… Jen jednou jedinkrát jsem jí byl nevěrný. Bylo to na firemním večírku, všichni jsme měli upito a já neodolal svodům jedné kolegyně. Jen oboustranné sexuální povyražení podnícené alkoholem, nic víc. A mě, hlupáka, nenapadlo nic lepšího, než se svěřit manželce!

Tížilo mě svědomí, myslel jsem, že upřímnost je lepší než zásada „zatloukat, zatloukat a zase zatloukat“. A taky jsem se bál, že by se to mohla dozvědět od někoho jiného. Jenže jsem si zavařil! Manželka to zpočátku přijala velkoryse, odpustila, nějaký čas bylo mezi námi všechno v pořádku, ovšem zřejmě jen zdánlivě. Ve skutečnosti mi to neprominula, vnitřně se užírala.

Jednou večer, když jsem se s ní chtěl milovat, povídá: „Musím se ti s něčím svěřit. Franta, ten tvůj kamarád, co s ním chodíváš na pivo, je v posteli lepší. Má totiž fantazii, víš?“ A pak provokativně zívla a otočila se na druhou stranu. „Ty máš něco s Frantou?“ vyjel jsem na ni. „A proč ne? Když ty ses mohl vyspat s tou prsatou nánou z firmy, proč bych si to nevyzkoušela s Frantou? Bylo to taky jen jednou, ale škoda. Snad se to bude opakovat.“ Dostal jsem vztek. „Tak ty se mi mstíš? Já se ti svěřil, tys mi odpustila…“ „Jo, odpustila. Ale ty mi přece taky odpustíš. Nebo ne?!“ A tohle byl jen začátek!

Šimon (35): Vtípek kolegů mi zničil vztah

24. červen 2019 četba na 3 minuty

Manželka mi pravidelně sděluje, jaké milostné zkušenosti před svatbou měla. Líčí mi podrobnosti a spokojeně se usmívá. „Ty jsi, Dane, jen taková nicka. Vlastně jsem si tě vzala jen ze soucitu. A pokud sis myslel, že si v posteli užívám, musím tě vyvést z omylu. Celá léta jsem to předstírala. A že to byla fuška!“ Měl jsem tisíc chutí ji uhodit. Praštit ji pěstí do té drzé, provokativní tváře, a ona jako by na to jen čekala. „Chtěl bys mi dát facku, co? Ale jsi moc velký zbabělec na to, abys to udělal. Tys nebyl nikdy pořádný chlap. No, tak dělej, vraž mi jednu, ukaž se!“

V takových chvílích odcházím, prásknu dveřmi a chodím venku, dokud mě vztek nepřejde. A doma čeká ona, posměšně se na mě dívá, pokuřuje, dřív nekouřila, a teď vykouří za večer celou krabičku. Naše večery se proměnily v muka. Manželka mě provokuje, ponižuje, uráží. Vypouští z pusy strašné věci. Držím se zuby nehty, abych jí jednu nenatáhl.

Začínám chápat některé případy, kdy chlapovi rupnou nervy a on té své jednu ubalí. A ona pak běží k doktorovi, na policii, je z toho domácí násilí, protože kdo by věřil mužskému, který by ženu ani květinou uhodit neměl, že ho k tomu vyprovokovala! Posledně jsem nevydržel, vzal židli a práskl s ní o zem tak, že se rozbila. A ona se jen smála! „Na to, abys roztřískal nábytek, na to máš. Na nevěru taky. Chudáku!“ Tohle slyším pořád. Chudák, ubožák, impotent, zbabělec. Řekl jsem jí, že když mě tak nenávidí, můžeme se rozvést.

A ona na to, že to by se mi hodilo a že ji to ani nenapadne. Nevím, co mám dělat. Bojím se, že jednou nevydržím, a tu facku jí dám. Bojím se, co by pak udělala ona. Zjistil jsem, že svoji ženu vlastně neznám. A svou odvrácenou tvář teprve poznávám.

Daniel, Plzeň

Odborník radí

Pan Daniel si navzdory varováním a zbytkům zdravého rozumu po náhodné nevěře „pustil pusu na špacír“. Možná se tenkrát sice nic dramatického nedělo, dnes však zdánlivě sklízí, co tehdy zasil. Proč zdánlivě? Obávám se, že v případě jeho manželky nejde jen o reakci na někdejší zranění. Zvolené prostředky svědčí spíše o těžké poruše osobnosti; je dost dobře možné, že by se objevily i bez popsaného úletu. Její chování má všechny atributy domácího násilí, byť „jen“ psychického. Sama tak testuje, kam až může ve svých provokacích zajít. Je pouze otázkou času, kdy přijde ona pomyslná poslední kapka a Danielovi ta ruka „ujede“.

Jeho žena se nebojí nějaké té rány, ona o ni vlastně úpěnlivě žádá. Pokud se vůbec něčeho bojí, pak toho, že by neměla koho týrat. I proto se odmítá domluvit na rozvodu. Možná by bylo zajímavé, kdyby se pro něj Danile rozhodl sám. Její souhlas není podmínkou. Přitom je evidentní, že další sdílení společného teritoria bude pro něj nadále jen utrpením. Navíc se s dalšími a dalšími provokacemi dramaticky zvyšuje riziko, že mu ta ruka doopravdy ujede. Což bude voda živá na její mlýn! Hádejme, koho semele!

Jak bezpečně rozpoznat, že má partnerka milence, se dozvíte v galerii!