Přes sto lidí netrpělivě očekávalo krvavou podívanou. Pár z nich se vrtělo na židlích, další tichým hlasem rozmlouvali mezi sebou. Dámy se ovívaly vějířem a doufaly, že se už konečně otevřou dveře a přinesou nejen trochu čerstvého vzduchu, ale i slibovanou popravu.
Vztyčené lešení bylo zahalené černou látkou. Vstupovalo se na něj po třech schodech. Na pódiu byl nachystán blok, polštářek a tři židle pro přímé svědky popravy. Znenadání vrzly dveře. Do sálu vstupovala Marie Stuartovna. Oděná do nádherných šatů s hlavou hrdě vztyčenou.
Marie Stuartovna
V době svého vládnutí strašila skotská královna Alžbětu I. snad na každém kroku. Anglická panovnice si dobře uvědomovala, že Marie má větší dynastický nárok na trůn než ona, dcera popravené Anny Boleynové. Proto, když byla Marie Stuartovna v roce 1567 nucena abdikovat a uprchla do Anglie s vírou, že jí její příbuzná ochrání, stal se pravý opak.
Rádci Alžbětu I. přesvědčili, že Marie by se na svobodě určitě ucházela o anglický trůn a jako katolička by rozdmychávala náboženské povstání. Bylo tak nutné, aby přišla o veškerou moc. Ideálním řešením se jevilo domácí vězení. To se protáhlo na devatenáct let.
Marie Stuartovna.
Marie vystřídala několik zámků. Mohla mít služebnictvo, psala si s francouzskými i anglickými intelektuály a netušila, že se kolem ní stahuje smyčka zrady. Alžbětini poradci William Cecil a Lord Burghley měli oči na stopkách. Kousek po kousku shromažďovali důkazy, které by stály pro Marii. Její uvěznění totiž ještě více podněcovalo agresi anglických katolíků, jež chtěli vidět Alžbětu I. mrtvou. Ta si ale převrat nemohla dovolit.
Proto průkopník moderní špionáže Sir Francis Walsingham nachystal lest. Oslovil šlechtice Anthonyho Babingtona, aby Marii napsal list, v němž nabízel, že jeho muži zabijí Alžbětu a ji osvobodí. Marie souhlasila. O několik hodin později anglická královna podepsala její rozsudek smrti.
Poprava Marie Stuartovny
Bylo 8. února 1587. Marie vystoupala na pódium. Kat a jeho pomocníci ji, jak bylo zvykem, požádali o odpuštění. Bývalá královna si pak svlékla vrchní oděv a klekla si na polštářek. Hlavu položila na železný blok.
Kat se rozpřáhl a společnost zatajila dech. Sekera letěla dlouhým obloukem, přetočila se a tupou stranou narazila do týla. Marie Stuartovna vykřikla. Ani druhý pokus se nepodařil. Ostří sice šíji zasáhlo, hlava však zůstala viset na malém kousku šlachy. Třetí pokus měl toto trapné divadlo ukončit. Bohužel se tak nestalo.
Popravčí se natáhl, uchopil hlavu za vlasy a zvedl ji ze země. O malou chvíli však držel jen rudou paruku. Jeden svědek později napsal, že se Mariiny rty hýbaly ještě čtvrt hodiny po jejím stětí. Dokonce se objevil malý bílý pes, jenž byl ukrytý v jejích sukních a lehl si do krvavé louže. Poprava pak byla oficiálně ukončena.
Zdroje: yalebooksblog.co.uk, www.denik.cz, zoommagazin.iprima.cz
