Záleželo ovšem také na tom, jakého byl zločinec postavení. Zatímco oběšení bylo určeno osobám z neurozeného stavu, šlechtici se dostalo cti být popraven stětím. V žádném případě pak nebylo vhodné, aby se na oprátce houpala žena a každý jí mohl koukat pod sukně. Odsouzenkyně něžného pohlaví proto byly nejčastěji zahrabány zaživa nebo utopeny v řece.
Trest utopením byl ve středověku vyhrazen ženám.
Uvaření jako trest za padělání mincí
Utopení představovalo levný způsob popravy a oběť se při něm tolik netrápila. Mnohem hůře na tom byli muži přistižení při penězokazectví: těm totiž hrozila smrt ve vodě vařící. Zmínka o takovém případu se vyskytuje i v českých pramenech - v 15. století byl v Prachaticích uvařením popraven jistý Lukáš, který padělal mince. Podle některých svědectví ortel této kruté smrti vynášeli i husité nad zajatci z řad katolických kněží. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
V době čarodějnických procesů poprava utopením sloužila jako alternativa k trestu upálením a opět se týkala hlavně žen. Voda se využívala i jako test, zda je podezřelá skutečně vinna. Věřilo se, že čarodějnici by voda nepřijala, takže pokud se nebohá žena se svázanýma rukama nějakým zázrakem udržela nad hladinou, byla prohlášena vinnou a stejně usrmcena. Ta, která se hned utopila, byla sice prokazatelně nevinná, ale na její záchranu už bylo pozdě.
Masová poprava vodou se odehrála v novověku
Jakkoli byl středověk syrový a krutý, k masovým popravám celých skupin obyvatel v něm nedocházelo. S ďábelským plánem, jak usmrtit množství nepohodlných osob naráz a lacino, přišel francouzský revolucionář Jean-Baptiste Carrier. Ten ve městě Nantes v období mezi listopadem 1793 a únorem 1794 nechal utopit nejméně 4000 lidí. První várky obětí se skládaly z katolických kněží, kteří byli jednoduše naházeni do chladných vod řeky Loiry. Ze 160 mužů přežil pouze jistý otec Landeau, jemuž se podařilo doplavat do bezpečí.
Masová poprava v Nantes
Podruhé už Carrier neponechal nic náhodě a další skupinu duchovních nechal zavézt na člunech až k samému ústí řeky, odkud to bylo ke břehu příliš daleko.
Další popravy už nebyly omezeny na zástupce církve, v Loiře našly smrt stovky žen, starců a dětí pocházejících z rodin "nepřátel revoluce". Carrier nad nikým neprojevil lítost a svůj způsob vraždění cynicky nazýval "národní vanou". Revoluční karty se nicméně brzy obrátily a hned na podzim roku 1794 stanul před soudem i on. Gilotina mu sťala hlavu ještě před Vánoci. (Zdroj: en.wikipedia.org)
