Nedostatek hygienických pomůcek na trhu přiměl každé šikovné ruce, aby si nějaké ty roušky ušily samy. Látkové výrobky mají nakonec řadu výhod: dají se vyvařit, a tudíž nosit opakovaně. Mohou nést jakékoli barvy či vzory, které se nám líbí nebo nám ladí s oblečením. Do jaké míry nám však zaručí ochranu před viry?
Vědci z americké národní laboratoře Argonne National Laboratory pod záštitou univerzity v Chicagu otestovali filtrační vlastnosti celé řady různých materiálů, včetně bavlny, hedvábí, flanelu, šifonu a syntetických textilií. Jednotlivé roušky pak postupně připevnili na trubici, kterou proudil vzduch z uměle vytvořené komory plné aerosolů z ovzduší. Tímto způsobem byli schopni zjistit, kolik částic a o jaké velikosti materiály propustí.
V testu si nakonec nejlépe vedly roušky, které byly vyrobeny ze dvou vrstev rozdílných materiálů: například z bavlny a hedvábí nebo z bavlny a šifonu. "Tyto hybridy dokázaly odfiltrovat více než 80 % částic o velikosti pod 300 mikrometrů a přes 90 % částic, které byly větší než 300 mikrometrů," uvádí se ve studii.
Vědci své závěry dokázali také logicky zdůvodnit. Při filtraci aerosolů z ovzduší totiž nejde jen o to, aby se částice mechanicky zadržely hustým výpletem nití. Svou roli hraje také tzv. elektrostatický filtr, který se vytváří při tření dvou různých textilií o sebe. Mezi vrstvami roušky tak dochází k podobnému efektu, jako když na sebe natáhnete svetr z uměliny a statickou elektřinou se vám "zježí" chlupy na rukou, jako by chtěly přilnout k rukávům. Stejná síla udržuje aerosolové částice uprostřed roušky a nepustí je dále.
Správná kombinace materiálů ovšem k dokonalé ochraně nestačí, pokud rouška není na obličeji upevněna správně. Mezery mezi rouškou a tváří sice zvyšují osobní pohodlí a dá se s nimi lépe dýchat, ale účinnost roušky snižují až o 60 procent.
