Intimní problém středověkých rytířů
Může se zdát, že hlavní náplní života středověkého rytíře byla divoká jízda na koni a neustále se střídající dobrodružství. Realita však přináší i jiná odhalení. Středověcí rytíři zažívali situace, které příliš okouzlující nebyly.
Rytíři sice trávili většinu života v sedle svého koně, právě to však bylo důvodem jejich častých zdravotních problémů. Neustálé sezení, často v kombinaci s těžkou, zpocenou nebo mokrou výzbrojí, způsobovalo středověkým rytířům anální píštěle.
Tyto zdravotní komplikace byly pro tehdejší lékaře zcela novým onemocněním, na které často lékařská věda nestačila. Život středověkého rytíře tak nebyl jen dobrodružstvím spojeným s obdivem, ale často i bolest, která přinášela život ohrožující situace.
Lékaři ve středověku nebyli ani zdaleka tak vzdělaní, jako tomu je dnes a s análními píštělemi si často nedokázali poradit. To mohlo vést nejen k poměrně trapnému, ale hlavně rychlému a bolestivému skonu.
Středověcí rytíři se sice oblékali do nejkvalitnějších typů zbroje a svá pozadí vozili v těch nejlepších sedlech, přesto si dlouhé sezení a s ním spojená neprodyšnost vyžádaly svou daň.
Život ohrožující situace
Anální píštěle středověkých rytířů byly život ohrožující situace. Utvářely se v oblasti konečníku a ten, koho postihly, rychle zakusil jejich bolestivost.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Onemocnět anální píštělí znamenalo pro středověkého rytíře zcela fatální situaci. Zánět, který vznikl v oblasti análních žláz a chodbiček, vytvářel mokvavá a bolestivá místa. V důsledku nedostatečné lékařské péče mohla být tato infekce pro každého středověkého rytíře smrtelná.
Jako první se problém análních píštělí pokusil léčit Jan z Arderne, středověký chirurg a autor publikace Practica Chirurgiae. Jeho spis o análních píštělích zahrnoval ilustrace spolu s návodem, jak tento problém účinně léčit.
Způbob, jakým se Jan z Arderne pokoušel lidi píštělí zbavit, byl však brutální a připomínal mučení. Za pomoci ostrých nožů se snažil vzniklou píštěl vyříznout z konečníku.
Jan z Arderne je často označovaný za otce anglické chirurgie. Ve skutečnosti se o něm však příliš neví. Snad jen to, že kromě spisu Practica Chirurgiae napsal i další lékařské texty a vykonával chirurgickou praxi v Newarku, Nottinghamshiru a Londýně.
Zdroje: www.vitalia.cz, www.cracked.com, universityofglasgowlibrary.wordpress.com
