„Nárůst úmrtí během pandemie chřipky v roce 1918 byl celkově vyšší, ale srovnatelný s nárůstem úmrtí pozorovaných v prvních dvou měsících po vypuknutí koronaviru v New Yorku," uvedli vědci. Když však vezmeme v úvahu zlepšení hygieny, pokrok moderní medicíny a veřejného zdraví, nárůst během počátku vypuknutí pandemie koronaviru byl „podstatně větší“ než během vrcholu pandemie v roce 1918. (Zdroj: www.cnbc.com). Vědci však souhlasí, že jejich výzkum je omezený. Chybí totiž dostatečné množství dat. O půl roku později ale další experti bijí na poplach. Dalo by se říci, že to není žádná novinka.
Ilustrační foto: Světová pandemie Covid-19
V roce 2005, Zhengli Shi, nyní ředitel Centra pro rozvíjející se infekční choroby u Wuhan Institute of Virology, našel v netopýrech koronaviry, které se velmi podobaly viru SARS. V roce 2015 jeho laboratoř a další v Severní Karolíně objevily, že některé z těchto netopýřích virů mohou infikovat dýchací cesty a způsobit závažné onemocnění, provázené nejrůznějšími příznaky.
Vědecký tým svůj výzkum zveřejnil v článku, který vědecká obec i politici ignorovali. Neexistoval žádný nouzový program zaměřený na vývoj vakcíny proti koronavirům nebo na vývoj antivirotik, žádná globální výstraha, která by sledovala nové koronaviry u lidí, žádný plošný zákaz produktů z netopýrů - dokonce ani plány pandemické reakce na cokoli jiného než pandemickou chřipku. Až nyní, v době pandemie a celosvětového lockdownu, vědci přiznávají, že je zde mnohem více virů, které mohou být ještě nebezpečnější. Otázka za milion korun tedy je, co nyní můžeme udělat, abychom se připravili. Dokážeme zabránit tomu, aby kterýkoli z neznámých virů způsobil další pandemii?
Podle spisovatelky Debory MacKenzie, která napsala knihu Covid-19: Pandemie, jež se nikdy neměla stát, a jak zastavit tu další, nás právě covid-19 má naučit, že zde existuje riziko, které je skutečné. Podle odborníků je nutný především dohled nad viry, které kolují mezi lidmi a zvířaty, aby se zjistila jakákoliv infekce. Je nutné diagnostikovat infekce, jež se na první pohled mohou zdát jako projev nemoci, kterou již známe; kašel, horečka či vyrážka. Bez moderní technologie se ale skutečná diagóza dá odhalit jen stěží. Nezapomeňme také na zde proaktivní vývoj vakcín a terapeutik, který může rovněž zvýšit naše znalosti i prevenci. (Zdroj: ensia.com)
Plán popsaný v knize zní pěkně, ale jeho slabinou je, že v určité míře fungoval i před covidem-19. A i přesto svět, podle některých, selhal. Dr. Simon Reid upozorňuje, že průměrně každé čtyři měsíce na člověka vyskočí jedna nová infekční nemoc.
„Vytvořili jsme propojený, dynamicky se měnící svět, který poskytuje mikrobům nespočet příležitostí,“ říká Richard Hatchett, bývalý americký poradce pro mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví a vedoucí Koalice pro inovace připravenosti na epidemii v Oslu. „Pokud je někde něco oslabené, je to pak oslabené všude. S každým novým vypuknutím přichází globální panika a okamžité řešení, jakmile krize odezní. Nejsme zdaleka připraveni na skutečnou pandemii, k níž by došlo, kdyby další viry zmutovaly."
„Základem pro lepší připravenost jsou investice do silnějších systémů primární zdravotní péče, které lze mobilizovat pro účinnou reakci na potlačování ohnisek," napsal Muhammad Ali Pate, globální ředitel pro zdraví, výživu a populaci ve Světové bance. „V určitém okamžiku ohnisko ustoupí a svět se pohne dál. A to je přesně ten problém."
„Je to bitva, kterou nikdy nevyhrajeme," říká Peter Doherty, výzkumný pracovník v Melbourne, který v roce 1996 získal Nobelovu cenu za objev, jak imunitní systém rozpoznává buňky infikované virem. "Organismy mutují, což vyžaduje neustálou bdělost a neustálý výzkum." (Zdroj: www.bloomberg.com)
Pozitivní na celosvětové pandemii koronaviru je fakt, že se o virech kolem nás začalo mluvit nahlas. Odborníci z vědeckých kruhů navrhují bezpečnostní programy, jak další případné epidemii zabránit. Jedním dechem však souhlasí s tím, že je to „běh na dlouhou trať". Životní styl, který jsme si jako lidstvo budovali po staletí, včetně ekologické krize a množení velkochovů, ze dne na den neopustíme.
Další smrtící epidemie však nad civilizací visí jako černý mrak a je jen těžké odhadnout, jaké by měla důsledky. Jak však píše spisovatelka Debora MacKenzie, covid-19 nás aspoň proškolil.
