Rozmazlený synek
Král Václav IV. se narodil 26. února 1361 jako dědic trůnu. Na jeho rozporuplné osobnosti se podepsaly jak jeho dětství, tak výchova. Když mu byl rok, zemřela mu matka (Anna Svídnická). Jeho otec Karel IV. ho proto zahrnoval až přehnanou péčí, ale už v raném dětství ho zasvětil do „politiky“ a jednalo se s ním jako s dospělým. O jeho výchovu se postaral Arnošt z Pardubic a po něm Jan Očko z Vlašimi. Jejich zásluhou byl Václav velmi vzdělaný, ale nesamostatný a nerozhodný. K jeho pramalému zájmu o panovnické povinnosti přispěl i Karlův neustálý dohled na všechna jeho rozhodování. Zdaleka nejvíc měl jeho život nepřímo ovlivnit sňatek…
Opilec
Když bylo Václavovi devět let, oženili ho s Johanou, dcerou bavorského vévody Albrechta I. Na své svatbě vzal do ruky poprvé pohár s vínem. Od té doby ho už prý pozvedal každý den. Na tom by nebylo nic divného, víno pil kdejaký panovník. Koneckonců i jeho otec s Buškem z Vilhartic u dubového stolu spolu vypili mnohou číši… jak ve své Romanci o Karlu IV. psal Jan Neruda. Václav ale údajně od své svatby nebyl už jediný den střízlivý a čím víc pil, tím větší měl žízeň. Na rozdíl od svého otce, si pak ale „nezapěl z plných plic“, ale z řval v návalech vzteku. Dle brabantského kronikáře Edmunda de Dyntera „ … když nadměrně popíjel, stával se zuřivým a byl pak velice zvrhlý a nebezpečný.“
Révou zmámený
Vypráví se, že Václav jednou ve značně podroušeném stavu požádal kata, aby mu sťal hlavu. Kat měl však víc rozumu než jeho král a stětí jen předstíral. Václav mu chtěl předvést, jak se „sedí na lopatě“ a údajně předvedl. Katovi useknul hlavu. Václav miloval nejen „révu“, ale i své lovecké psi, kteří mu spali u nohou. A také lov. K němu se váže i „lovecká historka“. Během honu a štvaní zvěře značně pod vlivem prý král šípem usmrtil mnicha. Chlubil se, že zastřelil vzácné divoké zvíře. Když mu ale bylo sděleno, že to nebyla škodná, odpověděl: „Mnich má být v klášteře, ne se potloukat po lese.“
Obětí jeho pitek a lásky ke psům se stala i jeho žena Johana. Ví se, že v pětadvaceti letech zemřela za záhadných okolností. Verzí je několik, ale o život jí měli připravit právě Václavovi psi. Ta mírnější vypráví, že šlo o nešťastnou náhodu. Pokousal ji jeden z velkých psů, který měl vzteklinu a ona vykrvácela. Jiná, že ji psi zardousili a Václav je k tomu vycvičil. Prý proto, že se snažila odnaučit ho pít. Za její smrtí může stát, jak se i vysvětluje, králův opilecký výbuch zlosti a svému psovi dal jednoduše povel „trhej“.
Následující video vypráví o životě Václava:
Ostuda na mezinárodní úrovni
Plné poháry, které Václav pil plnými doušky a lov, na kterém strávil měsíce stojí i za ostudami na mezinárodní úrovni, jak by se řeklo dnes. Na jaře roku 1383 se za Václavem do Prahy vydalo italské poselstvo. Dozvědělo se, že je panovník toho času na lovu. Po měsíci čekání pak byli pozvaní na Karlštejn, kde v nedůstojných podmínkách čekali, až se král vrátí z lovu. Následoval další měsíc marného čekání, tak odjeli do Králova Dvora, kde se jim krále podařilo brzy zrána „odchytnout“. Slyšení bylo velmi krátké. Panovník je s řešením panovnických záležitostí odkázal na své rádce. O své návštěvě v Čechách sepsal italský velvyslanec podrobnou zprávu. Že nebyla lichotivá, není nutné líčit.
O deset let později se měl zúčastnit důležitého jednání s francouzským králem Karlem VI. ohledně dvojpapežství. Karel ho nutně potřeboval získat na svou stranu. Václav byl proto přijat se všemi poctami. Víc, než rozkol v církvi ho zajímalo burgundské. Z uvítacího slavnostního oběda vystřízlivěl až po třech dnech. I když jednání nakonec proběhla a byla úspěšná, Václav se domů vracel s pošramocenou pověstí.
Zdroje: promuze.blesk.cz, dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org
