Tenhle příběh zní jako pohádka. Psal se rok 2010 a jeden americký obchodník se šrotem se zcela náhodně ve Spojených státech zastavil ve stánku se starožitnostmi.

Nic konkrétního nehledal a v nepřehledné hromadě všeho možného, co na první pohled připomínalo jen „harampádí“, ho ale zaujal podivný předmět vejčitého tvaru. Líbil se mu, a tak vejce na zvláštní trojnožce koupil.

Utratil za něj jen pár tisíc dolarů. Vejce přitom bylo zdobeno na první pohled drahými kameny, které muž odhadl jako pofiderní, zřejmě nepravé safíry a diamanty a uvnitř byly hodinky.

Neměl se zakoupeným artefaktem žádné zvláštní úmysly. Pro něj, stejně jako pro hromadu ostatních, to byl prostě jen kýč.

Roztavit na kovy

Plánem obchodníka bylo kýčovité vejce prodat dál, kupci, který by jej roztavil a získal z něj aspoň kov. Tak by se mu jeho investice, přesně 13.302 dolarů (dnes v přepočtu asi 310 tisíc korun) znásobila. A o to obchodníkovi šlo.

Jenže netušil, že tento příšerný kýč má daleko větší cenu. To ale nevěděl ani on, ani obchodníci, kterým se pokoušel vejce nabídnout.

Ať přišel ke komukoli, vejce se zdálo všem předražené a nikdo mu nechtěl za tenhle očividný kýč dát ani to, co do něj investoval on sám.

Velmi špatný odhad

Až o několik let později tento anonymní obchodník zjistil skutečnou cenu a význam okázalého a přezdobeného vejce. A nevěřil vlastním smyslům.

Už víte, jak se toto vejce vybarvilo? Pomůžeme vám dalším příběhem.

Mocný rod s neuvěřitelným majetkem

Jako mávnutím kouzelného proutku se přeneseme k jednomu světoznámému klenotníkovi. Z jeho dílny vzešlo několik podobných vajec. Ta dnes ztělesňují neskutečnou řemeslnou zručnost a bohatství ruského císařského dvora.

Vznik těchto zázraků, z nichž každý je zcela originální, se datuje do roku 1885. Tehdy se ruský car Alexandr III. rozhodl darovat své manželce Marii Fjodorovně nádherné velikonoční vejce. Založil tak tradici, která pokračovala až do zániku impéria v roce 1917.

Tímto klenotníkem byl Peter Carl Fabergé z rodu uznávaných klenotníků. Jeho dílo pro cara Alexandra III. definitivně zpečetilo jeho neochvějnou pozici oblíbeného klenotníka císařského dvora. Dílna Fabergé si pod Petrovým vedením získala celosvětové uznání, které vyvrcholilo na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.

A tatáž dílna rovněž stojí za každoroční tradicí darování těchto zdobených vajec. Tak zvaná Fabergého vejce patří dnes k nejvyhledávanějším klenotům světa.

Jako vejce vejci? Rozhodně ne

Každé z Fabergého vajec je jedinečné mistrovské dílo. Složitě kombinuje luxusní materiály, jako je zlato, diamanty a smalt, někdy i s řezbou do kamene a dalšími jedinečnými technikami.

Tradice, která byla původně osobním symbolem Alexandra III. a jeho manželky, se rozšířila za cara Mikuláše II., který objednal vejce pro svou manželku Alexandru i svou matku Marii Fjodorovnu. Každé vejce v sobě skrývalo historický nebo rodinný význam, což z nich činilo hluboce osobní a zároveň bohaté dárky.

Ruská revoluce v roce 1917 však znamenala konec dynastie Romanovců a přinesla Petru Fabergému bouřlivé časy. Následný chaos znamenal ztrátu, zničení nebo prodej mnoha carských pokladů, včetně vajec. Fabergého smrt ve Švýcarsku v roce 1920 znamenala téměř zánik jeho odkazu a umění.

Podívejte se na toto video o znovuobjevení tohoto vejce:

Zdroj: Youtube

Nová kapitola pro Fabergého vejce

Navzdory zmatkům však fascinace Fabergého vejci přetrvala. A zde se naše případy spojují.

Právě v roce 2014 objevil onen obchodník s kovovým šrotem něco, co se ukázalo být jedním ze ztracených císařských vajec.

A víte, jak se jeho investice nakonec zhodnotila?

Jeho 13 302 dolarů investovaných do zvláštního kýče na trojnožce se změnilo v ohromujících 33 milionů dolarů, na které bylo vejce nakonec odhadnuto.

Ukázalo se, že onen kýč z vetešnictví byl skutečně součástí 50 původně objednaných kusů.

Dochovaná Fabergého vejce jsou rozptýlena po celém světě, umístěna v muzeích a soukromých sbírkách a vlastní je jen ti největší světoví boháči.

Vidíte? Přehrabovat ve vetešárně se někdy vyplatí.

A na závěr ještě jeden zajímavý dokument:

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, www.seznamzpravy.cz, www.history.com, www.townandcountrymag.com