Vilém Dobyvatel se narodil v roce 1027 jako nemanželské dítě vévody normandského Roberta I. a Arletty, dcery koželuha. Jakožto bastard byl vystaven mnoha posměškům a těžkému životu a jednoduché to neměl ani se svatbou.
Na dokument o jeho životě i smrdutém pohřbu se podívejte zde:
Mnohé životní bitvy. Doslova i přeneseně
Vilém musel za svého života čelit mnoha bitvám. Některé se odehrály na bitevním poli, jiné v jeho životě. Mnoha lidem zničil život, protože byl tyran a násilník. Dokonce zbil i svou budoucí ženu Matyldu, která se za něj kvůli jeho bastardskému původu nechtěla provdat. Nakonec spolu ale měli devět dětí a Vilém byl překvapivě věrným manželem.
Matyldu nakonec přežil o pět let, kdy se oddával ještě více oblíbenému jídlu a alkoholu, takže narostl do nebývalých rozměrů. Poznámky na svou tloušťku sice nenáviděl, ale nevěděl, co dělat, proto se rozhodl jen pít alkohol.
Ani bitvy jeho kondici nezlepšily, spíše naopak. Nejslavnější z bitev se odehrála 14. října 1066, kdy Vilém vedl Normany k porážce anglických vojsk ve slavné bitvě u Hastingsu a na Štědrý den byl ve slavném Westminsterském opatství korunován anglickým králem. Po své korunovaci ale musel čelit četným nepokojům zejména na severu a západě země. Rozhodl se vládnout krutou rukou, ale i tak se těšil velké úctě poddaných a udržoval ve svém království pořádek. Ke svým odpůrcům byl ale nemilosrdný a dokonce roku 1076 zavedl v Anglii trest stětím.
Tloustnutí, které se nedalo zastavit
Protože Vilém nenáviděl posměšky na jeho váhu, v létě roku 1087 se rozhodl se svým tělem něco dělat a odjel do francouzského Rouenu, kde měl v plánu zredukovat kila přísnou dietou z bylin a léků.
To se mu však nikdy nepodařilo, protože se cestou „zdržel“. Chtěl se totiž pomstít útočící francouzské posádce v pohraničním městě Mantes. Bitvu sice vyhrál, ale přišel v ní o život. Tvrdí se, že jeho kůň náhle uhnul před ohnivým žárem z doutnajících trosek a Viléma prudce odhodil do železné hlavice sedla.
Vilém tak utrpěl četná vážná vnitřní zranění. Sedlo mu protrhlo střeva a odpadní látky začaly plnit a otravovat jeho útroby. Dostal postupně zánět břišní dutiny a za pět týdnů pomalého umírání zemřel se střevy zaplněnými hnisem. Ranhojiči se ani nemohli pokusit o záchranu, vzhledem k jeho tloušťce. Když zemřel, všichni sloužící z nenávisti k němu opustili jeho polonahé tělo, aniž by s ním jakkoli naložili. Bylo mu 60 let.
Pohřeb plný smradu
Služebnictvo opustilo sídlo svého pána hned po jeho smrti a ukradli vše, co mohli. Vilémovo nahé mrtvé tělo objevil na zemi neznámý rytíř jménem Herluin. Ač chudý, na vlastní náklady zajistil přípravu těla k pohřbu a jeho převoz do Caen, kde chtěl být panovník pochován. Tělo nechal nabalzamovat, což bylo vzhledem k Vilémově nemoci velmi složité. Navíc rozklad těla v teplém počasí šel rychle.
Na dokument se podívejte zde:
Slavnostní pohřeb však byl korunován nemilým zážitkem. Když slavnostní pohřební průvod dorazil ke kostelu, vzplál oheň a smuteční hosté museli Vilémovu rakev položit a uhasit požár. Následkem úmorného vedra ale Vilémův absces otekl a začal hnisat. Tělo natolik nabobtnalo, se se do na míru vyrobeného sarkofágu nevešlo. A tak se nic netušící lidé snažili jej na místo vmáčknout. Zatlačili na břicho a Vilém zkrátka prasknul. Hnis a hniloba promáčely králův pohřební oděv a kapli naplnil pekelný zápach.
Všichni zapomněli na smutek a truchlící se hnali ke dveřím a rukama si zakrývali nosy.
Vilémovo tělo tak hnilo až do roku 1562, kdy ho hugenoti vykopali a jeho kosti rozházeli po celém nádvoří.
Snad se Vilém Dobyvatel konečně dočkal pokoje.
Zdroje:
vintagenewsdaily.com, www.uselessinformation.org, allthatsinteresting.com
