V minulých letech se mnoho virů, jako je chřipka A, ebola nebo SARS-CoV-2, přeneslo na člověka a způsobilo závažná onemocnění. Nyní máme ale nové ohnisko. Oteplování klimatu by mohlo viry v Arktidě přivést do kontaktu s novými prostředími a hostiteli, čímž by hrozila další pandemie. Příčinou nové pandemie by tedy nebyli netopýři, ale ledovce, které tají v souvislosti s rostoucími globálními teplotami. Právě změna klimatu totiž ovlivňuje riziko "spilloveru", neboli přeskoku viru na jiný druh, uvádí studie katedry biologie Ottawské univerzity v Kanadě.
Viry číhají stovky let v ledovcích
Ledovce jsou pomalu se pohybující ledové řeky, které vznikají hromaděním a zhutňováním sněhu na horách nebo v blízkosti pólů. Ledovcovým odtokem se pak rozumí veškerá voda z tání a deště, která odteče z ledovcem pokryté oblasti, aniž by znovu zamrzla. Právě globální oteplování zvyšuje odtok u jezera Hazen v Arktidě, a s tím i spojené riziko přeskoku viru z jednoho druhu hostitele na druhý.
Vražedné viry jsou dosud již stovky let zamrzlé v ledovcích. Kvůli tání by se však mohly znovu probudit a proudit do nových lokalit.
Jezero Hazen – ohnisko nákazy?
Vědci se ve své studii zaměřili na půdu a jezerní sedimenty z jezera Hazen, největšího sladkovodního jezera Vysoké Arktidy na světě. Tým odebíral vzorky půdy, která se v létě stává korytem pro vodu z roztátého ledovce, i samotného dna jezera, což vyžadovalo odklízení sněhu a provrtání téměř dvou metrů ledu. Při zkoumání vzorků z tohoto jezera odborníci zjistili, že právě táním ledovců se zvyšuje pravděpodobnost přenosu viru. Tající voda může přenášet patogeny k novým hostitelům. Viry potřebují k replikaci a šíření hostitele, jímž mohou být lidé, zvířata, rostliny nebo houby. Pokud tyto hostitele nemají, mohou přeskočit na nového, který nemá imunitu.
Na video se podívejte zde:
Nejnebezpečnější jsou viry ze dna jezera
Aby vědci věděli více, rozhodli se oblast Arktidy prozkoumat. Zejména vysoká Arktida by se mohla stát živnou půdou pro vznik pandemií, proto vědci pomocí lan a sněžného skútru vyzdvihli jezerní sedimenty přes téměř 300 metrů vody. Vyzdvižené vzorky byly následně sekvencovány na DNA a RNA, což umožnilo zjistit, jaké viry se v daném prostředí vyskytují a jací potenciální hostitelé jsou zde také přítomni. Nutností však bylo zjistit, jaká je pravděpodobnost, že viry přeskočí hostitele. K tomu musel být prozkoumán ekvivalent rodokmenu každého viru a hostitele. Analýza zjistila výrazné rozdíly mezi viry a hostiteli na dně jezera, což přímo souvisí s rizikem přelévání. Ve vodách výše položených a v říčních korytech byly rozdíly méně výrazné, protože jsou zde omezeny interakce mezi viry a potenciálními novými hostiteli. I tato voda se však vyplavuje do jezera. „A právě to způsobuje, že se právě zde setkají hostitelé a viry, které by se za normálních okolností nepotkaly," řekla autorka studie Audree Lemieux.
Co to znamená?
Ačkoli se vědecký tým nechal slyšet, že nepředpovídá skutečné přelévání ani pandemii, je zapotřebí další práce k objasnění toho, jak velký rozdíl mezi viry a hostiteli musí být, aby vzniklo vážné riziko přelévání. Tím by mohlo být již zmíněné oteplování, díky němuž se potenciální hostitelé přesunou do dříve nehostinných oblastí. "Mohlo by to být cokoli od klíšťat přes komáry a některá zvířata až po samotné bakterie a viry," dodává Audree Lemieux.
Zdroje:
www.biotecnika.org, www.newscientist.com, www.dailymail.co.uk
