Jak se bavili ve starém Římě: hostiny bohatých byly nechutnou podívanou

Staří Římané nebyli zrovna vzorem střídmosti.

Staří Římané nebyli zrovna vzorem střídmosti.

Foto: Shutterstock.com

Časy se mění, ale jedno měli naši předkové ve všech historických epochách společné: hleděli se dobře najíst. Ve vyšších vrstvách se samozřejmě vždy jedlo lépe a vydatněji. Boháče ze starého Říma však v historii překonal málokdo. Svou vášeň k jídlu hnali do extrémů.


Starořímské hostiny mívaly v první řadě společenský a politický charakter. Hojnost a vzácnost předložených pochoutek poukazovaly na vysoké postavení hostitele i jeho bohatství. Stejně jako se dnes někteří majetní muži snaží navzájem trumfnout nákupem luxusních vozidel, boháči v antickém Římě se předháněli, kdo uspořádá honosnější banket.

Žádné židle ani příbory

Začínalo se už v pět odpoledne a končilo v pozdních nočních hodinách. Banket obvykle zahájila skupina hudebníků a poté se hosté pokochali vystoupením cvičených leopardů nebo pantomimou. Před nimi se už mezitím kupily mísy s masem, plody moře, koláči a ovocem.

Kultura stolování se od té dnešní výrazně lišila. Na stolech chyběly příbory a v jídelně nebývaly ani židle. Otroci krájeli jídlo na malé kousky, které pak hosté mohli vzít hravě do ruky. Místo židlí byly ke stolům přistrčeny pohovky, na nichž se panstvo během hostiny povalovalo. Zbytky a kosti se odhazovaly přímo na podlahu.

https://cz.pinterest.com/pin/329044316529768912/

Ptačí brka a nočníky

Nebylo neobvyklé, že host do sebe za jediný večer nacpal kus divočáka, talíř ústřic a humrů, nějakého toho králíka či bažanta a několik medových koláčů. K tomu nemohl odolat specialitám typu papouščí jazýčky či nadívaný plch. Aby vydržel jíst nepřetržitě celý večer, mezi jednotlivými chody si odbíhal vyprázdnit žaludek zvracením, které vyvolal vsunutím ptačího brka do krku.

"Zvracení bylo běžnou praxí, potřebnou k uvolnění místa v žaludku pro více jídla. Staří Římané byli požitkáři a užívali života," vysvětlil italský profesor antické filozofie Alberto Jori, který o kultuře římského stolování napsal několik knih.

Hosté na velkolepých banketech se podle něj mnohdy ani neobtěžovali odskočit si na malou. Jednoduše zavolali otroka, aby jim ke stolu přinesl nočník. Dovoleno bylo i "vypouštění duchů". Tehdejší lékaři totiž věřili, že zadržování plynů ve střevech vede k vážným zdravotním komplikacím.

Děti často sloužily jako číšníci.Otroci nalévali číše a krájeli hostům jídlo.Zdroj: Profimedia.CZ

Místo tatarky rybí omáčka

Současník by se tedy na římském banketu zřejmě necítil ve své kůži a k vyprázdnění žaludku by nejspíš ani nepotřeboval brko. Když ale odhlédneme od pšoukání, močení, zvracení a podlahy znečištěné zbytky, je možné, že by mu předložené jídlo aspoň chutnalo?

Ve středověku se lidé bavili stejně rádi, jako dnes. Některé druhy zábavy byly stejně návykové, jako nebezpečné

Čím se bavila šlechta a chudý lid ve středověku? To by dnes jen stěží prošlo

Ve starořímské kuchyni se mísily sladké chutě se slanými, k dochucení jídel se používal česnek, nejrůznější bylinky i výrazné koření jako pepř, zázvor, kurkuma a skořice. Mnoho pokrmů se sladilo medem. To zní velice lákavě a v tomto stavu bychom si na římské stravě jistě pochutnali i v moderní době. Jenže v Římě se rozmohl jeden nešvar - stejně jako si dnes řada lidí do každého jídla přimíchá kečup nebo tatarku, Římané měli ve zvyku každý chod polévat rybí omáčkou zvanou garum. Ta se připravovala zkvašením rybí krve a vnitřností a měla dodat jídlu tu správně vyváženou chuť.

Není ovšem vyloučeno, že by nám nakonec zachutnala - pokud by nám nikdo nesdělil tajemství její výroby, možná bychom ani nepoznali, co vlastně jíme.

Zdroje: edition.cnn.com, www.grunge.com, www.througheternity.com

Akční letáky