Když se Země před 4,5 miliardami lety zformovala, nebyla ničím jiným než jednolitou koulí horkých hornin. Její povrch byl neustále bombardován vesmírnými tělesy, jichž se v rané sluneční soustavě pohybovalo nespočítaně. Radioaktivním rozpadem se Země zahřívala ještě víc, až dosáhla bodu tání železa, tzn. 1 538°C. Roztavený materiál planety se pohyboval rychleji, přičemž těžké kovy jako železo a nikl gravitovaly do středu a vytvořily rané jádro. Ostatní prvky zůstaly na svrchním okraji a staly se základem budoucího pláště a kůry.
Bez žhavého jádra by nebyl život
Podle jedné z teorií se zemské jádro do podoby, v jaké ho známe dnes, zformovalo teprve před miliardou let. Právě v této době totiž výrazně zesílilo magnetické pole Země, které chrání naši atmosféru před nabitými částicemi slunečního větru. Díky tomu se na modré planetě mohly vyvinout složitější organismy závislé na kyslíku.
"Země je v naší sluneční soustavě jedinečná v tom, že má magnetické pole, a je tudíž obyvatelná," uvedl profesor geologie Jung-Fu Lin z Texaské univerzity v Austinu. "Zkoumání jádra nám mimo jiné může odpovědět na otázku, proč ostatní planety magnetosféru nemají."
Co se vlastně v útrobách naší planety skrývá? Průřez zeměkoulí vám přiblíží video:
Teplota zemského jádra se podle odhadu vědců blíží teplotě povrchu Slunce, ale její hodnoty nevydrží navěky. Jádro postupně chladne a v budoucnu vyhasne úplně. Tím zmizí i ochranné magnetické pole; smrtící sluneční větry zlikvidují atmosféru a spolu s ní i veškerý život na Zemi.
Otázka je, kdy se tak stane. Vědci ještě donedávna odhadovali životnost jádra na desítky miliard let, což by nás nechalo naprosto chladnými, protože nejpozději za pět miliard let se život na Zemi beztak odporoučí kvůli změně fáze životního cyklu Slunce. Nová studie vědeckého týmu ze Švýcarského technologického institutu v Curychu ale nyní tvrdí, že zemské jádro ve skutečnosti chladne mnohem rychleji, než se předpokládalo.
Zkoumání zemského jádra je pro vědce obtížné.
Záhadný bridgmanit
Hraniční pásmo mezi jádrem a pláštěm tvoří převážně minerál zvaný bridgmanit. Ačkoli jde údajně o nejhojněji zastoupený minerál na Zemi, své jméno dostal teprve v roce 2014 a dosud s ním nebylo možné experimentovat, protože se nachází výhradně v hlubinách, kam se ani s nejmodernější technikou nenavráme. Vědci jeho vzorek izolovali až díky meteoritu. A hned si na něj posvítili v laboratoři.
Ukázalo se, že bridgmanit má 1,5 větší tepelnou vodivost, než jak ji stanovily původní teoretické odhady. Po ochlazení se navíc mění na minerál post-perovskit, jehož vodivost je ještě vyšší. Znamená to, že teplota z jádra uniká rychleji, než jak stanovily předchozí výpočty, a tato rychlost se ještě ke všemu neustále zvyšuje.
Vědce čeká ještě hodně výpočtů, aby mohli upřesnit, kdy zemské jádro vychladne na teplotu, při které zmizí magnetismus. Panika nicméně podle nich není na místě, protože se pořád bavíme o řádu milionů až miliard let. Zemi mezitím bude hrozit řada jiných katastrof. Pravděpodobnost, že bude život na planetě zlikvidován právě vyhasnutím jádra, je tedy velmi nízká.
Zdroje: https://www.dw.com/, https://interestingengineering.com/, https://www.livescience.com/
