Ženy byly ve starém Řecku spjaty s domácností
Vzhledem k tomu, že některé řecké výdobytky a myšlenky považujeme za velice moderní a stále platné, naše smýšlení o tom, jak Řekové skutečně žili, může jednoduše sklouznout k utopistickým představám o právní společnosti, kde se měli všichni více či méně dobře. Faktem je, že o skutečném každodenním životě obyvatel antického Řecka mnoho nevíme, a o to méně o ženách. Muži byli rozhodně vůdčími postavami ve všech směrech a jen výjimečně se některé ženě podařilo také prosadit. Ženy mohly být i vzdělané, ale nebylo to pravidlem. Jejich výuka směřovala víc k uměleckým činnostem a péči o domácnost. Nešlo ani tak o rozvíjení jejich intelektu a osobnosti, jako spíš o nabytí kvalit, které muži u manželek potřebovali.
Ženská pozice ve společnosti totiž byla typicky spjatá s domovem, dětmi a péčí o manžela. Žena, které se provdala za movitějšího muže, nemusela všechny práce vykonávat sama. Mohla mít nejen služebnictvo, ale také otroky, kteří v domě pracovali. Taková žena sice měla více prostoru pro něco jiného než jen domácnost, děti a manželské povinnosti, ale často tento čas využívala k ručním pracím nebo návštěvám přátel.
Athéna, bohyně války a moudrosti.
Krása a láska antických Řekyň
Ženy byly také velmi odlišně vnímány v kultuře. Jejich krása sice byla objektem zájmu, ale rozhodně ne takovým jako mužská dokonalost snoubená s intelektem. Ideou o docílení dokonalého těla a bystré mysli byli Řekové proslulí, na ženy ale pohlíželi docela jinak. Krása sice byla plus, ale mohla za ní stát také vypočítavost, manipulace a další negativní charakterové rysy.
Pokud pohlédneme na řecké bohy, tak i zde se neustále objevuje hněv, trest, nevěra, manipulace a podmanění. Také v životě starých Řeků se nevěra objevuje často, ale smí být bez problémů páchána pouze muži. Milenci provdaných žen mohli být beztrestně zavražděni jejich manžely, zatímco jejich vztahy s prostitutkami, ale také jinými muži, byly nedotknutelné.
Vdané ženy nesměly volit, účastnit se veřejných shromáždění, ani zastávat vyšší funkci státního úředníka. I na to je ale potřeba podívat se očima Řeka. Dívky, jež byly provdávány na základě příkazu jejich otců ve věku okolo 13 let, asi jen těžko mohly aspirovat na nějaké vyšší posty nebo být poradním hlasem. Ve věku, který považujeme za dospělost, už měly několik dětí a jen málokterá žena mohla pomýšlet na jakýkoli jiný osud než být součástí domácnosti. Nejlepší možný vztah mezi manžely mohl být nejspíš jen přátelský. Muž neměl důvod ohlížet se příliš na svoji ženu, obvykle měl další vztahy, někdy i trvalé, a ženy ve společnosti fungovaly spíš jako nástroj ke spojení rodů a udržení peněz a moci než jako rovnocenný partner. Manželství obecně nebylo o vztahu, ale rozhodně o povinnostech ve společnosti a sociálních vazbách.
Bohyně krásy a lásky Afrodité byla starořeckým ideálem ženskosti.
Rozhodnutí o životě ženy bylo téměř bezvýhradně na mužích
Aby toho nebylo málo, rozvody byly též pod taktovkou mužů. Manžel se mohl rozvést bez udání důvodu, jen musel vrátit věno. I žena mohla opustit dům, ale znamenalo to pro ni velký společenský úpadek, jen těžko soudit, zda by byla přijata rodiči zpět. Třetí možnou variantou - a rozhodně využívanější než odchod manželky - bylo povolání dcery zpět domů jejím otcem. Takto mohl manželství ukončit otec nevěsty, ale jen v případě, že neměla děti. Tento způsob rozvodu byl využívaný zpravidla pro to, aby byla rozvedená žena znova provdána za lepší partii.
Ženy dědily po svých předcích jen v případě, že nebylo jiných mužských dědiců. Nicméně i v tom případě skončilo dědictví u muže, buď manžela nebo otce. Pokud neměla žena takového příbuzného, který by s jejím majetkem nakládal, pak byla rychle provdána za blízkého příbuzného, který zastal tuto funkci. Šlo především o udržení majetku v rodině, a proto jediné skutečné vlastnictví ženy spočívalo v šatech a špercích, které dostávala darem většinou od příbuzných.
Ženy v Athénách se věnovaly víc domácnosti a umění.
Žena nebyla v Řecku vnímána všude stejně
Ačkoli pozice žen v Řecku nebyla záviděníhodná, nebylo to mu vždy a všude stejně. Řecko bylo rozdělené na městské státy, z nichž nejslavnější - Athény a Sparta byly vždy příkladem jinakosti a různého pohledu na způsob života. Právě ve Spartě se ženy těšily mimo jiné i odlišným povinnostem, ale i právům. Procházely náročným fyzickým tréninkem a běžně studovaly podobně jako spartští muži, ale také mohly vlastnit půdu nebo pít víno. Vzhledem k tomu, že muži žili v kasárnách, ženy byly zodpovědné za fungovaní společnosti mimo vojenské ubikace. Proto byly Sparťanky velmi odlišné od žen v jiných částech Řecka.
Zajímavé skutečnosti a několik málo detailů o rozdílech mezi ženami v antice zmiňuje toto video v angličtině.
Dochovaly se také důkazy a díla významných antických Řekyň. Sapfó z Lesbosu byla významná básnířka, známá je i spartská královna Gorgó, manželka slavného Leónida, nebo také Agnodiké z Athén, která byla první lékařkou a dulou, poté co vystudovala lékařství v přestrojení za muže. Víme také o mnohých ženách, jež se angažovaly ve filozofii a dalších vědách. I hrstka žen svědčí o tom, že ve starém Řecku existovaly ženy průkopnice, které své postavení před muži uhájily.
Básnířka Sapfó z Lesbosu seznámila svět s láskou mezi ženami.
Zdroje: https://en.wikipedia.org, https://www.worldhistory.org
