Historie

Kovaný terorista i schopný advokát: Nelson Mandela nebyl černobílý

6. srpen 2017 četba na 8 minut
Nelson Mandela

Nelson Mandela

Foto: ČTK

/VIDEO/ Inspiroval se Leninem i Gándhím, byl kovaným teroristou a přesto mu přiřkli Nobelovu cenu. Měl ocelovou vůli a modrou krev, která se tužila 27 let na samotce. Do té ho bílá jihoafrická vláda utemovala před 55 lety, 5. srpna 1962.


Mandela prozatím zdatně kličkoval mezi nástrahami apartheidu, prošel si pouze jedním podmíněným trestem za „sympatizaci s komunismem“. Přituhovat začalo až v roce 1961, kdy se pod dojmem úspěchů Fidela Castra na Kubě radikalizoval a postavil se do čela militantní skupiny Umkhonto we Sizwe (Kopí národa). Mandela začal žít dvojím životem. Přes den byl noblesním, dobře oblečeným advokátem, v noci se proměnil v teroristu spřádajícího atentáty na bílé hlavy či jejich majetek. Dřív nebo později musela spadnout klec.

Režim apartheidu nabíral na obrátkách, černí byli od konce 50. let  téměř hermeticky nahnáni do bantusanů, a zde podřízeni blahovůli bílé vlády. Museli se obejít bez vysokoškolského vzdělávání, solidního zdravotnictví, kvalitních potravin, svobody. O tu přijde 5. srpna 1962 i jejich nejvýznamnější soukmenovec. Zatčen je pro terorismus, vazba se potáhne skoro dva roky. „Bylo to nejtěžší období v mém životě,“ zhodnotí s odstupem Mandela, v té době podruhé ženatý a otec šesti dětí.

Muž, který se postupně stane symbolem mezinárodního boje proti apartheidu, stráví na samotce stěží představitelných 27 let. Až po roce 1980, kdy spustí Oliver Tambo, Mandelův dávný partner z právní kanceláře, kampaň Osvoboďte Mandelu, začal tuhý režim povolovat. Mandelovo přestávalo být utopií…

Jihoafrická republika se během sedmdesátých a osmdesátých let ocitla v tíživé mezinárodní izolaci. Narozdíl od Spojených států, kde na konci šedesátých let došlo k odvolání rasové segregace a později dokonce k pozitivní rasové diskriminaci, JAR ještě utahovala šrouby v bantusanech, kde umíraly desítky lidí denně jen kvůli nedostatečné zdravotní péči. Na zemi byla uvalena hospodářská blokáda, počínaje rokem 1976 se ani nesměly účastnit Olympijských her.

Mandelova teroristická minulost se pozapomněla a třeba v červenci 1985, u příležitosti slavného benefičního koncertu Live Aid, se stal jednou z jeho největších, ač nepřítomných hvězd. Ostatně, osmdesátá léta na Západě patřila objevování „černé“ kultury, barevní umělci prostupovali do filmu (Eddie Murphy rolí v Policajtovi z Beverly Hills) či hudby (fenomén Michael Jackson).

Socha George Brummella od Ireny Sedlecké v Londýně

Dandy – umělecké dílo „Já“

29. červenec 2017 četba na 22 minut

Atmosféře podlehla i JAR. Mandela sice stále „seděl“, ale již v poměrně luxusní káznici, později v domácím vězení. Schylovalo se k jeho slavnému propuštění, které ještě podpořil Koncert pro Mandelu, na němž ve Wembley, 11. června 1988, u příležitosti jeho sedmdesátin, opět zahrála řádka hvězd pop music.

Další koncert oslavující Mandelu se bude konat za necelé dva roky, to už ale za přítomnosti nejslavnějšího vězně světa. Tohoto koncertu nazvaného Nelson Mandela: Mezinárodní hold svobodné Jižní Africe, se 16. dubna 1990 zúčastnil i jihoafrický prezident Frederik de Klerk, který se osobně zasadil za Mandelovo propuštění 11. února 1990. Mimochodem, koncert přenášela i Československá televize. Pamatujete?

Dovětek
Oba muži, kteří si společně vyslouží Nobelovu cenu míru za rok 1993, dohodnou pokojné předání moci černé většině. 10. května 1994 apartheid definitivně skončí, Nelson Mandela se usadí v prezidentském úřadu. Díky síle jeho osobnosti se předání moci obešlo bez krveprolití a větších komplikací.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky