Historie

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

28. červen 2017 četba na 9 minut
Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este

Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este

Foto: Achille Beltram; wikimedia

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

FOTOGALERIE

František Ferdinand d´Este s rodinou momentka ze soudu s Principem a spol. Gavrilo Princip (vpravo) na schůzce Mladé Bosny

Vrah následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho choti Žofie byl do Terezína deportovaný krátce před dvacátými narozeninami; ve zdech pevnosti, která o 25 let později obejme tisíce českých židů, trápil Principa nejvíce zákaz četby knih. On, výsostný intelektuál a zároveň extrovert, trpěl i téměř dokonalou samotkou.

To, že jeho tělo prolézala tuberkulóza, bral ovšem zmužile. Princip zemřel nedlouho před koncem války, kterou rozpoutal. Jeho poslední zaznamenaná slova hovořila o víře, že se jeho milované Srbsko navždy osvobodí od rakousko-uherské knuty.  

Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 na západě Bosny, v župě obývané téměž výlučně Srby. Principovo datum narození je dobré zdůraznit: kdyby byl o pouhý měsíc starší, za svůj hrozný čin, sarajevský atentát, by zaplatil životem…

Gavrilko, jak mu říkala maminka, měl osm sourozenců, ale co je důležitější: exceloval ve škole. Bez problémů se dostal na obchodní akademii v Sarajevu, kde ho osudově oslovila a okouzlila myšlenka Velkého Srbska. Ano, v této době sice již existovalo nezávislé Srbské království (od roku 1882), ovšem jeho rozsah byl oproti dnešku okleštěný – Bělehrad byl tehdy severním hraničním městem s Rakouskem-Uherskem, které ovládalo i celou Bosnu, z více než poloviny obývanou Srby.

Mladý Princip má tedy od junáckých let o nepříteli jasno, jsou jím Habsburkové. Oslovují ho militatní a anarchistické myšlenky, o to víc jej ale trápí, že ho pro podměrečnou tělesnou výšku (méně než 160 cm) a celkovou neduživost nepřijmou ani do srbské armády, ani do podzemní srbské guerilly, vedené majorem Tomislavem Tankosićem.

Tankosić byl zároveň členem tajné nacionalistické organizace Černá ruka, jejímž smyslem bylo záškodničit proti Rakousku-Uhersku, a při vhodné konstalaci páchat atentáty na členy císařského domu. Dlouho se pořádný „zářez" nedaří, na Ruku se lepí smůla. Třeba 18. července 1911, kdy má na mušce samotného císaře Františka Josefa I., selže technika – náboj se zasekne v komoře. Mimochodem, obdobný trabl jednou potká i hrdinného Jozefa Gabčíka tváří v tvář Heydrichovi.

Ale zpět do Bosny, do června 1914, kde se k Černé ruce dostane pozoruhodná informace. Ta říká, že do Sarajeva zavítá člen habsburského rodu. Jedná se dokonce o toho druhého nejprivilegovanějšího, následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/4
DALŠÍ ČÁST