Historie

Nixon se utopil ve Watergate i díky pornofilmu

17. červen 2017 četba na 7 minut
Prezident Richard Nixon

Prezident Richard Nixon

Foto: ČTK

Punc lumpa, lháře a podvodníka z něj udělá věchýtek. Deprese Richarda Nixona jsou těžké, vyvolané hanebnou aférou Watergate. Ano, prezident Nixon, který v srpnu 1974 narychlo opustil Bílý dům, nebyl svatoušek. Zároveň se zapomíná, co všechno se mu během posledních dvou let v úřadu povedlo dotáhnout – napravit vztahy s Čínou i Sovětským svazem, odejít z Vietnamu a hlavně rozlousknut ropnou krizi.

FOTOGALERIE

Bob Woodward (vlevo) a Carl Bernstein Linda Lovelace, hvězda snímku Deep Throat 8. srpna 1974, Richard Nixon oznamuje abdikaci (v pozadí prezidentova choť)

„Budu pracovat ne na sto, ale tisíc procent. Aby za mnou něco zůstalo," znělo krédo prezidenta, jehož pád započal 17. června 1972, kdy se – s jeho vědomím – vloupala pětice bývalých agentů CIA do budovy Watergate v centru Washingtonu.

Oč tam šlo? Atraktivní obraz přiblížili Robert Redford a Dustin Hoffman, hrdinové filmu Všichni prezidentovi muži (1976), kde coby představitelé skutečné dvojice novinářů přiblížili aféru, která začala celkem nevinným zadržením oné pětice. Ta se po zásahu policie, již přivolal náhodný pozorovatel blikání baterek ve Watergate, tvářila jako obyčejni zlodějíčci.

Richard Nixon se zatím neznepokojoval. Kdyby tak věděl, co za několik měsíců odhalí pásky s nahrávkami z jeho pracovny v Bélém domě… "Ta partička instalatérů se nechala chytnout? Amatéři…" vyjde najevo na republikána, který se v roce 1959 utkal v památné těsné bitvě s J. F. Kennedym a do Bílého domu konečně nastoupil v roce 1969.

Nixon bažil po znovuzvolení, v létě 1972 rozjel kampaň, která se ukáže epochálně úspěšnou. V listopadu porazí svého demokratického soka George McGoverna poměrem 520:17 volitelů (nedávné klání Trump - Clintonová dopadlo 304:227).

Novináři Carl Bernstein (Dustin Hofmann) a Bob Woodward (Robert Redford) z deníku Washington Post již v této době fascinovaně zrpacovávají okolnosti vloupání do Watergate. Jsou sice profesionálové, ale bez pomoci shůry by se z nich nikdy nestala novinářská esa, která vejdou do učebnic.

Deep Throat, neboli Hluboké hrdlo, tak se jmenoval slavný pornofilm z léta 1972. A stejně si říkal i zdroj informací, kterých se dvojice chytala a díky nimž prostupovala do hloubi případu. Pan Deep Throat měl jedinou podmínku, novináři nesmí odhalit jeho totožnost. Tak se i stane – až v roce 2005 se dozvíme, že oním zdrojem byl zástupce ředitele FBI Mark Felt, který se – nedlouho před svým skonem – přiznal na stránkách časopisu Vanity Fair.

Se začátkem roku 1973 počal bezstarostný Nixon nervóznět, na spadnutí je jeho výrok „Budu pracovat ne na sto, ale tisíc procent". V březnu totiž povolí nervy jednomu z pětice „lupičů" ve Watergate, Jamesi W. McCordovi. Před vrchním soudem ve Washingtonu přednesl své doznání: „Úkoloval mě bývalý generální prokurátor a šéf Výboru pro znovuzvolení prezicneta Richarda Nixona, pan John N. Mitchell."

McCord podlehl sérii článků z Washington Post, které doložily šek na 25 tisíc dolarů vypsaný v srpnu 1972 právě Mitchellem, blízkým přítelem prezidenta Nixona.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST