Prezidenti USA

Řád USA praská ve švech. Skončí Pax Americana?

2. červenec 2017 četba na 6 minut
Trump a volby USA

Trump a volby USA

Foto: red

Příběhy třech amerických mužů 21. století nemůžou být snad více odlišné. USA ve svých dějinách nikdy neměly tři tak rozdílné prezidenty hned za sebou. George W. Bush byl tradiční republikán, Barack Obama liberální demokrat a Donald Trump patologický narcis. Každý z nich měl naprosto odlišnou vizi světa, jednu věc ale dělali nevědomky společně – oslabovali pozici USA ve světě.

Jejich vzájemná odlišnost spočívala v temperamentu, profesních schopnostech, ideologii, charakteru, ale i lidech, kterými se obklopovali. Co však je za americkými hranicemi nejvíce vidět, je jejich vize Ameriky ve světě.

FOTOGALERIE

Poslední udělování milostí má za sebou dosluhující americký prezident George Bush. Dal je ve středu devatenácti lidem odsouzeným za porušení zákona a jednomu prominul trest. Bývalý americký prezident George Bush Odcházející prezident Spojených států Barack Obama se dnes na své poslední tiskové konferenci v úřadu zdržel příkrého hodnocení názorů svého nástupce Donalda Trumpa.

Americký politolog David Rothkopf si klade otázku, jestli se dějiny nebudou na tyto tři prezidenty dívat jako na muže, kteří přispěli k pádu 70 let trvající vize Pax Americana. Tato idea, odvozená od vize impérií římské říše – Pax Romana, britského impéria – Pax Britannica, nebo Čingischánova Mongolska – Pax Mongolica, představuje koncept relativního míru na západní hemisféře pod taktovkou USA. Za počátek mocenské dominance USA v západním světě se považuje spuštění Marshallova plánu v roce 1948.

Poválečný řád, který USA nastolily v Evropě a Asii, ale poslední dobou praská ve švech.

Odlišní, ale směřovali ke stejnému

Každý z těchto tří prezidentů podnikal kroky, kterými si odcizoval své spojence, posiloval nepřátele, oslaboval mezinárodní instituce a aliance s vlivem USA, které byly oporou americké moci ve světě.

Ve svém článku pro New York Times Rothkopf píše, že tito tři pánové pracovali v podivné harmonii na tom, aby oslabili bezprecedentní roli USA jako globálního vůdce.

Pokus George W. Bushe o unilateralismus, neboli snahu podnikat jednostranné, samostatné akce, vedl k dvěma vleklým válkám v Iráku a Afghánistánu. Čímž si odcizil své spojence a posílil nepřátele.

Barack Obama ve snaze vyhnout se Bushovým chybám zašel příliš daleko. Tváří v tvář výzvám byl nerozhodný a svět ho vnímal jako slabého vůdce.

A potom přišel Donald Trump. Díky jeho ignoraci, nekompetenci a neschopnosti se stal symbolem úpadku Ameriky.

Trump udělá Čínu znovu velkou

O tom, jak Trump podřezává své zemi větev píše politolog Thomas L. Friedman pro New York Times v souvislosti s tím, jak hned po svém nástupu doslova roztrhal navrhovanou dohodu o Transpacifickém partnerství (TTP), aniž by si přečetl její geopolitické důsledky, čímž shodil ze stolu jeden z nejlepších nástrojů na ovlivňování geopolitiky v pacifickém regionu.

Smlouvu ani číst nemohl, jelikož si myslel, že její součástí je i Čína, jak řekl v debatě během své kampaně ještě v listopadu 2015. Smlouva měla zahrnovat země: Japonsko, Brunej, Malajsie, Vietnam, Singapur, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Mexiko, Chile a Peru sdružené na principu ekonomické spolupráce.

Teď se Trump snaží s Čínou vyjednat dvoustranou dohodu. S blokem zemí, se kterými by USA ovládaly 40 procent globální ekonomiky by se Trumpovi vyjednávalo podstatně lépe. Podle listu nemohl americký prezident udělat nic hloupějšího.

„Poté, co Amerika stopla TTP, si všichni teď jako partnera chtějí získat Čínu, namísto USA," uvedl předseda obchodní komory v Hongkongu Jonathan Koon-shum Choi. Čína totiž ostatní země láká na projekt Nové hedvábné stezky.

Svět vycítil příležitost situace

Ostatní světoví lídři samozřejmě vycítili příležitost situace. Německá kancléřka Angela Merkelová během Trumpovy nedávné návštěvy Evropy asertivně prohlásila, že „časy, kdy se můžeme spoléhat na své spojence jsou pryč," čímž nepřímo myslela USA.

Taktéž kanadská ministryně zahraničí, Chrystia Freeland minulý měsíc zapochybovala o americké vůdčí roli: „Spojené státy sami zpochybnily svou otázku globálního vedení," řekla.

Čínský prezident Si Ťin-pching se již před nástupem Trumpa do prezidentského úřadu nechal slyšet, že „Čína je připravena vést mezinárodní systém, pokud USA nebudou moct," uvedl na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu.

Do Spojených států si nedávno rýpl i francouzský prezident Emmanuel Macron, který v reakci na odstoupení Trumpa od Pařížské klimatické dohody prohlásil, že „uděláme planetu opět velkou" (make our planet great again).

Žádný americký prezident nečelil tolika posměškům jako Trump. Například bývalý mexický prezident Vicente Fox Trumpa zesměšňuje svými vzkazy: „Kámo, máš spoustu much" (Amigo, you have a ton of flaws).

Kdo však pravidelně testuje limity americké politiky je Vladimír Putin. Ten je přesvědčen, že po svém úspěchu s anexí Krymu, který získal v podstatě za hubičku, může zasahovat do amerických voleb a manipulovat americkou demokracií jak se mu zachce. Rusové to ostatně předvedli svými zásahy do amerických prezidentských voleb.

Reakce na oslabení americké pozice ve světě přichází i z europarlamentu. „Mocenské vakuum může povzbudit lidi po celém světě, aby využili situace absence Spojených států," hodnotila pozici USA ve světě místopředsedkyně delegace pro vztahy s USA Marietje Schaake.

Neschopnost vyřešit konflikt v Sýrii

Jako další příklad oslabení moci USA ve světě Rothkopf uvádí situaci na Blízkém východě, kde státy kolem perského zálivu v čele se Saudskou Arábií převzaly vůdčí roli v blízkovýchodních záležitostech. Typickým příkladem je pak neschopnost USA ukončit šest let trvající válku v Sýrii.

I když si někteří tuto změnu dlouho přáli, má také své nevýhody. Věci se prostě nedějí v souladu s americkými zájmy a prioritami.

Server Politico dodává, že mocenské vakuum můžou zaplnit mocnosti Rusko a Čína. Varuje však před tím, že konec role USA jako „globálního policisty" může vést k novým konfliktům ve světě. Globální řád v čele s USA byl totiž obdobím stability.

Žádný imperiální systém sice netrvá věčně, nicméně podle Rothkopfa jsou jisté dvě věci: díky neúmyslné kolaboraci Bushe, Obamy a Trumpa čeká Spojené státy v mezinárodních vztazích nebezpečné období a takzvaný Pax Americana se stane jen nostalgií.