„Hlad a bída“
Náš Otec vlasti, jak se králi Karlu IV. říká, byl osvícený, moudrý a vzdělaný. Mluvil i psal pěti jazyky a jako jeden z mála panovníků uměl číst i psát. Praha za jeho vlády vzkvétala. Ve svém díle ho takto opěvuje i francouzský skladatel a básník Guillaume de Machaut, svého času tajemník Jana Lucemburského, kterého doprovázel na cestách. Z jeho spisů lze ale vyčíst nelichotivý tón. Například píše, že „… z nedostatku náležitého jídla…“ často jedl vodnici, boby a chléb, slanečka a jednoduchou polévku. Z jeho pohledu tak byl v Čechách hlad, když neměl ani král co jíst.
„Svrab a neštovice“
Za zcela odpornou považoval českou středověkou stravu Eustache Deschamps, významný francouzský literát, politik a diplomatický posel krále Karla V., který ho vyslal na misi do Čech, Uher a na Moravu. V jedné ze svých básní příznačně nazvané Proti Čechám ve svých verších popisuje, jak nechutná jídla se u nás podávala: „Pepř, shnilé zelí a pórek / uzené maso, černé a tvrdé …“ / chléb, solené ryby … a „… hořký nápoj – prý je to pivo, řekli mi…“ Nevoli vyjádřil i vůči stolování „… dvacet jídel z jedné mísy…“
„Taková je přirozenost Čech…“ stěžoval si nejen na jídlo, ale i na špatný spánek na slámě ve špinavé díře, zimu a hlavně „vši, blechy, zápach a prasata…“, jak zní v překladu historika Martina Nejedlého. Ten ve své práci o Deschampsovi zmiňuje refrén jiné z jeho rondelů, dle kterého se v Čechách vede „nečistý život.“ Ve většině básní o Čechách, jak historik uvádí, básník popisuje směšné oděvy, barbarské chování lidu, úděsnou hygienu a všestranně zanedbaný životní styl.
Talíře v době Karla IV. nebyly běžné, pokrmy se podávaly na mísách
A co na to české prameny?
Názor uvedeným mužům písma na českou kuchyň brát nemůžeme. Vždyť i dnes nad některými jídly cizinec ohrnuje nos. I zima tu Deschampsovi asi byla. Pro Francouze obecně byly české kraje mrazivé a nehostinné, jak historik uvedl v rozhovoru pro Novinky.cz. S nečistým životem lidu i dvora za Karla IV. to ale tak horké nebude. Deschamps byl především ovlivněný špatnými zkušenostmi. Jako vyslanci mu nezbylo než se „toulat křivoklátskými hvozdy, aby krále našel, vydírali ho královi oblíbenci, kteří na něm chtěli úplatky“. V Praze byl prý v temné uličce okradený, v jedné vsi pak zapadl do močůvky.
Deschamps v jedné vsi zapadl do močůvky
V době panování Karla IV. nejen dvůr, ale ani prostý lid hladem netrpěl, jak se domníval de Machaut. I prostý člověk se stravoval překvapivě dobře a zdravě. A Karel ve dnech, kdy nepořádal okázalé hostiny, jedl skromně a střídmě. Jak se mnozí historici domnívají, pochutnal si i na prostém jídle. Jako zbožný muž se i postil a na radu významného lékaře Havla ze Strahova dbal na životosprávu. A pravda, za Karla IV. talíře nebyly běžné. Jídlo se podávalo na mísách. Polévky a kaše se opravdu jedly z jedné mísy.
A úděsná hygiena? Sám Karel jako pravý rytíř dbal nejen na čistotu duše, ale i těla. Ač horké vonné koupele byly spíše výsadou vyšších vrstev, i prostý rolník po práci smýval pot a špínu. Když nic jiného, všechny společenské vrstvy si přinejmenším před jídlem myly ruce a pomodlily se. No a nakonec, není vyloučeno, že Deschamps k nějaké té protivné breberce na svých cestách přišel. Slamníky pro ně byly přímo rájem. To však nebylo „výsadou“ Čech. Bleškám se dařilo ve všech zemích.
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, mypoeticside.com, www.worldhistory.org, www.lidovky.cz
