Léto roku 1916 bylo ve Spojených státech opravdu horké. Ve městech bylo téměř nedýchatelně, a navíc na jejich obyvatele zaútočila epidemie dětské obrny. Spousta lidí vyrazila k moři – ale tam na ně čekalo něco ještě horšího. Agresivní žraloci.

Řádění žraloka (anebo více žraloků) trvalo v oblasti Jersey Shore jen 12 dní. Za tu dobu však došlo k pěti útokům na plavce, z toho čtyři skončili smrtí člověka. Začalo to v sobotu 1. července v městečku Beach Haven, když si pětadvacetiletý Američan před večeří skočil na chvíli zaplavat do moře. Odběhl tam i se svým zlatým retrieverem, takže když se z moře ozývaly výkřiky, mysleli si všichni, že si hraje se psem.

Muž však křičel bolestí, do nohou se mu zakousl žralok. Do moře se vrhl mladý plavčík, jemuž se podařilo pokousaného muže zachránit – později tvrdil, že rozzuřený žralok se ho snažil pronásledovat až ke břehu. Muž přišel o většinu masa na pravé noze a na následky zranění v nemocnici zemřel.

Kdo viděl film Čelisti, tuší, jak příběh pokračoval. Přestože novináři o nehodě informovali a plavčíci dostávali hlášení o velkých žralocích v moři nedaleko pláží, nikdo lidi oficiálně nevaroval a pláže zůstaly otevřené. K druhému útoku došlo jen 70 kilometrů od Beach Havenu, jen 120 metrů od břehu. Velký žralok zaútočil na mladíka tak, že mu ukousl obě nohy. Muž vykrvácel ještě v člunu, jímž pro něj dopluli záchranáři. Zmrzačené tělo na pláži a voda, která se zabarvila do ruda, konečně vyvolaly vlnu paniky. Když ale do týdne k žádnému dalšímu útoku nedošlo, strach ze žraloků pominul.

Další dva útoky se odehrály současně v zátoce Matawan, 16 kilometrů od otevřeného moře. Tady žraloka nikdo nečekal. Když do města dorazil místní rybář s tím, že viděl v zátoce téměř třímetrového žraloka, lidé se mu vysmáli. Ještě téhož dne odpoledne však žralok zaútočil na skupinu chlapců, kteří si hráli ve vodě – třináctiletého hocha stáhl pod vodu. Ostatní se vydali pro pomoc a přivedli dospělé. Záchranná výprava se však brzy změnila v tragédii. Na potápějící se muže totiž žralok zaútočil také – a jednoho z nich, čtyřiadvacetiletého Watsona Fischera, pokousal tak, že podnikatel vykrvácel. Tělo mrtvého chlapce našli náhodou až o dva dny později.

Lovci senzací versus lovci žraloků

Pouhou půlhodinu poté, co zemřel Fischer, zaútočil žralok v oblasti Persey Shore popáté a naposledy. Jeho obětí byl i tentokrát muž, respektive chlapec. Tentokrát ale přežil: jeho bratr a několik kamarádů ho na mělčině doslova vyrvalo ze žraločích čelistí. Nemocnice byla blízko, a tak se podařilo chlapci zachránit život i zdraví.

Při sérii útoků trestuhodně selhali ti nejlepší experti. Místní odborník na moře novinářům po první smrti tvrdil, že žraločí útoky na lidi jsou v podstatě vyloučené a plavání pro lidi nepředstavuje žádné nebezpečí. Žralok údajně útočil jen na psa, člověka by se bál… Žurnalisté, zejména ti z bulvárních plátků, však v tragédii vycítili námět na trhák – a tentokrát se trefili do černého.

Proč vlastně žraloci roku 1916 zaútočili? To se dodnes nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Zřejmě hlavní příčinou byl obrovský počet lidí, kteří se roku 1916 poprvé v dějinách vydali na pláže. Nové výzkumy také naznačují, že agresivita žraloků stoupá se slanější vodou. Salinita se zvyšuje s přibývajícím Měsícem – a právě během událostí v červenci 1916 byl Měsíc v úplňku...

Po druhém smrtícím útoku vystoupili před místními občany nejlepší američtí oceánologové a znovu potvrdili, že žraloci nepředstavují riziko. Přesto oblast Jersey Shore opustilo až 75 procent turistů. Po pátém útoku se vlna paniky přelila celými Spojenými státy. Najednou viděl žraloky ve vodě kdekdo, dříve skeptičtí experti najednou varovali před dalšími útoky a úředníci se předháněli v ochranných opatřeních, která měla ochránit životy turistů. Kvůli tomu vznikly první plážové zábrany na plážích a kolem těch nejnavštěvovanějších začaly patrolovat ozbrojené čluny. Na zvláštním zasedání se žraločími útoky v Jersey Shore musel zabývat dokonce i samotný prezident Woodrow Wilson.

Po druhém útoku na člověka se vyrojila spousta lovců žraloků – ti zabili celou řadu menších žraloků. Až 14. července ulovil krotitel lvů z cirkusu Barnums dva a půl metru dlouhého žraloka lidožravého, který měl „ve vnitřnostech podezřelý obsah“. Muž žraloka ubil pádlem a obsah žaludku vyvrhl do moře – nedalo se tak už nikdy zjistit, jestli to opravdu byl právě tento žralok, který útočil. Jisté je jedno: vlna útoků pak přestala.

Z nuly (záporným) hrdinou

Tyto události úplně změnily pohled na žraloky jako druh – zejména pak na „velkého bílého“ neboli lidožravého žraloka. Až do roku 1916 západní věda věřila, že žraloci nepředstavují pro člověka nebezpečí. Americký milionář a filantrop Hermann Oelrichs dokonce uzavřel sázku o 500 dolarů, že nikdo věrohodně nedoloží útok žraloka na člověka. Ichtyologové se předháněli v důkazech, že sebevětší žralok nemá čelisti silné natolik, aby mohly člověku utrhnout končetinu, přední biologové zase dokazovali, že k jediným útokům na člověka došlo v tropických vodách.

Po útocích v Jersey Shore se vše změnilo. Ze žraloků se prakticky přes noc staly krvežíznivé bestie, fascinované krví a chutí lidského masa. Z tupých obyvatel oceánů se žraloci proměnili na rafinované zabijáky, spatření šípovité ploutve od té doby vyhánělo davy z pláží. Událostmi v Jersey Shore se inspiroval roku 1974 i Peter Benchley, když psal knihu Čelisti. Její filmová podoba natočená Stevenem Spielbergem vedla k druhé vlně paniky ze žraloků – krátce po uvedení filmu v kinech se málem pláže znovu vylidnily…