Číhošťský zázrak: Šlo o nadpřirozený jev? Musel jej farář Toufar zaplatit smrtí?

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, kde mělo k zázraku dojít.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, kde mělo k zázraku dojít.

Foto: JirkaSv / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

K nevysvětlitelné události, jež byla později pojmenována jako číhošťský zázrak, došlo ve stejnojmenné obci Číhošť v prosinci 1949. O 3. adventní neděli 11. prosince 1949 se během mše svaté několikrát při kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři místního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Událost sama měla asi dvacet svědků, ale sám farář se o celém „zázraku“ dozvěděl až jako poslední, několik dní poté. Sám pohyb křížku neviděl – stál totiž na kazatelně zády k oltáři a nikdo ho během mše na úkaz neupozornil. Sváteční nálada pomohla číhošťským věřícím ještě citlivěji při bohoslužbách vnímat nenadálé pohyby oltářního kříže, který se vychyloval o celých 45°. Na svědectví se můžete podívat zde:

Zdroj: Youtube

Ale tím záhada neskončila, ale naopak, odstartovala další řetěz podivných událostí, které se podle mnohých dějí až dodnes. Poslední podivuhodný úkaz se v Číhošti u Ledče nad Sázavou na Českomoravské vysočině udál v prosinci 1998.

Farářovýma očima

Josef Toufar v dopise, který poslal 12. ledna 1950 faráři Janu Dvořákovi v Křešíně, píše: „11. prosince 1949 jsem měl kázání na téma: Uprostřed Vás stojí, kterého neznáte. To jsem již ku konci kázání opakoval a pokračoval: ‚Zde ve Svatostánku je náš Spasitel‘, a udělal jsem akci ku oltáři. A tu, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak se na Svatostánku začal pohybovat kříž, celý i s podstavcem. Kříž ze dřeva vysoký 48 cm, podstavec kulatý, průměr 8 1/2 cm. Naklonil se pomalu na stranu epištolní, pak zase na stranu evangelní, zase nazpět na stranu epištolní, pak zase na evangelní a vrátil se doprostřed a zastavil. Výchylky na každou stranu od středu dle svědků 45–50 stupňů.“
Protože se celá událost stala v době hlubokého komunismu, který církev neměl zrovna v lásce, pozornost Státní bezpečnosti se obrátila k samotnému Toufarovi, jenž byl obviněn, že pohyb kříže vyvolal on sám. Estébáci se snažili najít jakékoli vysvětlení, ale selhali, takže se pokoušeli důkazy sami vytvořit.

 Hlavní oltář kostela v ČíhoštiHlavní oltář kostela v ČíhoštiZdroj: Hakjosef / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.

Hýbající se kříž

Toufarovo svědectví hovoří dál: „Když se kříž zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil směrem na kazatelnu. Mimo to se celý naklonil směrem ku předu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí vrátiti, jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže pan opat ze Želiva a pan primář Richter z Humpolce.“
Opatem ze Želiva byl ve skutečnosti Vít Tajovský, krátce poté odsouzený v monstrprocesu s představiteli řádů na 20 let do žaláře. Tajovský byl sám vyslán celou událost prošetřit a podat zprávu biskupovi. I on se shoduje s Toufarem na tom, že to, co se dělo kolem kříže, popíralo jakékoli fyzikální zákony. Tajovský zemřel 11. prosince 1999 a kříž si odvezla Státní bezpečnost, a nikdo ho pak už neviděl.

 Kazatelna v kostele v Číhošti, odkud Josef Toufar kázal.Kazatelna v kostele v Číhošti, odkud Josef Toufar kázal.Zdroj: Hakjosef / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.

Co na to STB?

Tajemný kříž se dostal do rukou náčelníka Sboru národní bezpečnosti z Ledče nad Sázavou, Františka Goldbrichta. Ten sál Čínhošť navštívil jen několik dní po události. „V kostele jsem se souhlasem faráře sejmul křížek z oltáře a prohlížel si ho. Všiml jsem si, že vychýlení je způsobeno špatným nasazením kříže na hřebík v podstavci. Bedlivě jsem křížek prohlédl, ale žádnou stopu, že na něj bylo něco upevněno, jsem neviděl.“ Goldbricht zásah vyšší moci apriorně vyloučil, a pohyb křížku si tudíž vysvětloval tak, že jím asi někdo musel nepozorovaně hýbat s pomocí nějakého mechanismu. Žádný hmatatelný důkaz ale nenalezl.

Pak se vše dostalo až na „kraj“ a jihlavská Státní bezpečnost přijela do Číhoště až 25. ledna 1950, tedy 45 dní po prvním pohybu křížku! A právě po její návštěvě byl Toufar obviněn. 

Irena Stanisława Sendlerowa, počeštěně Sendlerová, byla jednou z vůdčích osobností polského protinacistického odboje.

Irenu Sendlerovou nezlomilo mučení gestapa ani StB. Zachránila přes 2500 dětí

Trnitá cesta k Bohu

Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci v okresu Jihlava do rodiny sedláka. Přestože od mládí toužil po kněžské dráze, jeho otec chtěl, aby převzal rodinné hospodářství. Studovat tedy začal až po otcově smrti a odmaturoval v roce 1935, aby nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, kde v roce 1940 přijal kněžské svěcení, ve věku třiceti osmi let. Mezi farníky byl velmi oblíbený a na víru dokázal obracet i mladé. Proto byl trnem v oku komunistickému režimu. Ti stáli za tím, že byl přeložen do Číhošti, kde měl být „uklizen“. I zde se mu ale dařilo velmi dobře.

Praha, Hradčany - ulice Kapucínská

Hradčanský Domeček: Místo, kde StB mučila válečné hrdiny i hokejisty

Byl pověstný tím, že byl manuálně naprosto nezručný. Což rozhodně nekorespondoval s tím, že by mohl vytvořit jakýkoli mechanismus pro pohyb kříže. Nejen kvůli své technické nešikovnosti, ale hlavně z psychologických důvodů – byl velmi poctivý a ani poté, co byl sám obviněn, se nijak nesnažil podivných úkazů aktivně propagandisticky využít. Napomáhal vyšetřování události a farníky přesvědčené o zázraku spíše krotil. Událost se ale neutajila a z Číhoště se stávalo poutní místo. Informace o údajném zázraku přinášela i zahraniční média. 28. ledna byl Josef Toufar zatčen s tím, že měl být přinucen se přiznat k tomu, co neudělal.

 Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná v Ústředním seznamu kulturních památek.Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná v Ústředním seznamu kulturních památek.Zdroj: Hana Kubíková / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legal

V rukou sadistického Máchy

Velmi brutální vyšetřovatel Ladislav Mácha však své „výslechy“ přehnal a Josefa Toufara umučil k smrt dlouhým, několikahodinovým bitím, týráním zimou, hladem a žízní, kdy mu místo vody servíroval takzvanou karlovarskou tedy notně přesolenou polévku, i jinými sadistickými metodami. „Byla jsem v koncentráku. Viděla jsem už v životě hodně, ale nikdy tak hrozný případ násilí. Na jeho těle nebylo jediné nekrvavé místo, z úst mu vytékaly sliny a krev,“ vypověděla později zdravotní sestra, která 25. února 1950 asistovala u Toufarovy operace. Režim ho totiž potřeboval živého, ale tento zázrak se nepovedl.

 Improvizovaný památník Jana Palacha a Josefa Toufara na chátrající budově bývalé kliniky v pražské Legerově ulici, kde Toufar zemřel.Improvizovaný památník Jana Palacha a Josefa Toufara na chátrající budově bývalé kliniky v pražské Legerově ulici, kde Toufar zemřel.Zdroj: Jklamo / Creative Commons, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

Estébácké plány nevyšly, farář byl umučen

Aby byl Josef Toufar před veřejností definitivně odsouzen a očerněn, kromě pohybu křížkem mu estébáci přišili ještě sexuální zneužívání ministrantů. Protokoly z výslechů byly zfalšovány a mučený kněz je byl přinucen pouze podepsat.

Podle plánů STB měl Toufar sehrát hlavní roli v připravovaném monstrprocesu, ale jeho smrt plány zhatila. Byl ještě použit v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze koho pokušení přichází (viz. naše video), ale jeho zdravotní stav byl tehdy už natolik špatný, že na kazatelně zkolaboval a 25. února 1950, na druhé výročí komunistického převratu, zemřel ve věku osmačtyřiceti let.

Zdroj: Youtube

Propagandistický film byl nakonec stažen z kin pro jeho nevěrohodnost, která by komunisty spíše zesměšnila. Tělo kněze bylo vhozeno do hromadného hrobu v Praze Ďáblicích a rodina byla o jeho smrti informována až po několika letech. Vesnička Číhošť byla vymazána z map. Faktem však je, že zázraky a nevysvětlitelné věci se v Číhošti děly i nadále. Zásluhou zdejších farníků byl po "sametové revoluci " odhalen páteru Josefu Toufarovi i dalším stíhaným a mučeným farářům památník u zdejšího kostela od Romana Podrázského z Přibyslavi. Motivy číhošťských událostí našly četné ohlasy i v krásné literatuře.

 

Zdroje:

cs.wikipedia.orgwww.cihost.cztotalita.cz

Akční letáky