Zvláštní a krásné
Jezero Natron leží v oblasti Aruši na pokraji Velké příkopové propadliny. Je 57 kilometrů dlouhé a jeho šířka se mění v závislosti na srážkách, ale může být až 22 metrů široké. Je velmi mělké. Patří mezi solná jezera, to znamená, že do něho voda přitéká, ale neodtéká. Napájí ho horké minerální prameny a říčky. Voda v jezeře je na rozdíl od jiných solných jezer velmi zásaditá díky vysokému obsahu natronu, to je směsi uhličitanu sodného a jedlé sody (pH 10,5). Je také velmi teplá, výjimečně může dosáhnout až 60 °C. Jak se voda odpařuje, dochází k vysoké koncentraci solí a minerálů. S odpařováním vody se začnou množit slanomilné organizmy, sinice, které zbarví vodu do sytě červené a mělčiny do oranžové. Na povrchu jezera se vytvoří zásaditá růžová až červená krusta.
Nehostinné přesto plné života
Může se zdát, že díky vysoké teplotě a obsahu soli je jezero Natron a jeho okolí mrtvé. Přesto se zde vyvinul ekosystém slaných bažin a sladkovodních mokřadů, které jsou domovem řas, bezobratlých živočichů a ptáků. V mělčinách žijí ryby tilapie. Řasy a ryby jsou bohatým zdrojem potravy pro mokřadní ptáky a plameňáky, včetně ohroženého druhu, plameňáka malého. Plameňáci toto mělké jezero využívají jako hlavní hnízdiště. Pravidelně jich zde na ostrůvcích v mělčinách zahnízdí přes dva miliony ročně. Slaná, teplá voda je vlastně chrání před predátory.
„Oživená, znovu živá ve smrti.“
Když v roce 2010 navštívil jezero Natron známý anglický fotograf a autor čtyř fotografických publikací Nick Brandt, naskytnul se mu neobvyklý pohled. Na břehu spatřil nehybné „sochy“ ptáků. Jakoby živá zvířata zkameněla. Na tělech se zachovaly všechny drobné detaily. „Nečekaně jsem našel tvory, nejrůznější ptáky a netopýry vyplavené podél břehu," napsal později Brandt ve své knize. “Bylo to úžasné. Viděl jsem jich celá hejna…," říká, „…doslova stovky pěnkav vyplavených na břeh až 50 metrů od jezera." Téměř měsíc za pomoci místních obyvatel shromažďoval nejzachovalejší exempláře a naaranžoval je do „živých pozic“ na větve a skály. „… takříkajíc jsem je přivedl zpět k 'životu'," napsal.
Živé muzeum zkamenělin
N. Brandt zde poté nafotil unikátní sérii fotografií živočichů, které vody jezera proměnily ve zvápenatělé mumie. Své snímky vydal v roce 2013 v knize nazvané Across the Ravaged Land (Zpustošenou zemí). Na snímcích vypadá jezero jak ponuré a děsivé místo, v jehož vodách živý tvor okamžitě zkamení. Jak sám však poznamenal, jeho snímky jsou spíš uměleckým dílem a v podstatě zastírají přizpůsobivost živočichů v jezeře a jeho okolí. Ač ve své knize vyslovil domněnku, že migrující ptáci narážejí na hladinu jezera, protože hustá voda je jako zrcadlo, které je klame, a tak si myslí, že prolétají volným prostorem, připustil, že „… vlastně nikdo neví, jak umřeli.“ Pokud nějaký pták do jezera spadne a zahyne, nepromění se okamžitě v kámen, ale sůl mrtvé tělo zakonzervuje. Když voda ustupuje, zůstávají tato těla na břehu, Slunce je vysuší a jsou pak tvrdá jako kámen. Jezero Natron je výjimečné. Je místem života, a navíc zachovává těla opeřenců, ať již uhynuli nešťastnou náhodou nebo přirozenou smrtí. I tak se o něm mluví jako o děsivém jezeře, které mění zvířata v kámen.
Zdroje: www.livescience.com, www.nationalgeographic.com, www.newscientist.com, www.huffpost.com
