Dorothea Binz se narodila v roce 1920 do rodiny německého lesníka. Dětství strávila běháním po lese, koupáním v rybnících a docházkou do místní školy a kostela. V její povaze se neprojevovalo nic neobvyklého a už vůbec ne sadistického. Teprve když se spolu se svými kamarádkami přidala k Hitlerově Svazu mladých dívek, její postoje ke společnosti se začaly povážlivě proměňovat.

V patnácti letech se Dory se léčila na tuberkulózu a předčasně kvůli tomu ukončila vzdělání. Jako nositelka TBC navíc měla problém sehnat práci, a tak se nechala zlákat nabídkou zaměstnání v nově zřízeném koncentračním táboře Ravensbrück. Se smíchem později líčila, jak ji otec od této práce odrazoval. V té době jí bylo 19 let, chtěla se vzdálit od rodiny, pobírat vlastní plat a žít vlastní život.

V Ravensbrücku zpočátku působila jako pomocná síla v kuchyni, během měsíce se ale vypracovala na dozorkyni. Povýšení možná napomohl i její přitažlivý vzhled, který nenechal žádného mužského zaměstnance tábora chladným. Dorothea záhy navázala milostný poměr se ženatým důstojníkem Edmundem Brauningem a nijak ho netajila, naopak se s milencem ráda líbala před zraky mučených vězeňkyň. Nenechala si ujít žádné brutální násilí. "Počkejte na mě, já se chci dívat!" volala za náklaďákem, který vezl skupinu vězeňkyň na popravu.

Když po čase přijela navštívit rodinu, příbuzní a kamarádi ji nepoznávali. Její tvář prý byla najednou tvrdá a jakoby zvrásněná. Bývalé spolužačce řekla, že tábor je plný kriminálnic a prostitutek, na které platí jedině bič.

Právě bič Dorothea v táboře nikdy neodložila. Když tudy procházela se svým německým ovčákem, v řadách vězeňkyň se rozhostilo ticho. Dozorkyně si náhodně vybírala oběti, které pak zbičovala nebo ukopala k smrti. Surový přístup jí vynesl respekt mužských nadřízených a Dorothea znovu povýšila. Osobně dokonce vytrénovala stovku dalších dozorkyň, které byly poté poslány do jiných koncentračních táborů, včetně Osvětimi.

Po osvobození Ravensbrücku Dorothea uprchla během pochodu smrti. Britská armáda ji dopadla v Hamburgu a postavila před soud. Když jí kat nasazoval oprátku, řekla mu prý: "Doufám, že si nemyslíte, že jsme byli všichni zlí." Ať si kat myslel o nacistech, co chtěl, Dorothea zlá byla, ačkoli tomu v jejím mládí nic nenasvědčovalo. Její otec - lesník určitě nepředpokládal, že život jeho dcery zhasne na šibenici v pouhých 27 letech.