Kulhající nacistka
Byla mladá, docela pohledná, jenom trochu kulhala. Když se totiž Herta Kašparová narodila, měla tělesnou vadu, obrácenou pravou nohou. A přestože tento handicap dokázali doktoři vyléčit, kulhání na jednu nohu jí zůstalo. Spolužáci o ní později řekli, že byla hodná a v životě by je nenapadlo, že se takového činu dopustí. I navzdory tomu, že to byla nacistka.
Kašparová v době druhé světové války pracovala v Třešti v Jihlavě jako překladatelka a tlumočnice gestapa. V květnu 1945 se Němci třásli z prohry a začali se před Rudou armádou stahovat. Ta se v Třešti zastavila a zase odešla, čehož využili zbývající nacisté, kteří město 7. května znovu ovládli a hodlali provést ještě několik válečných zločinů před kapitulací své země.
Pomsta za smích
A tak se stalo, že se obrátili na důvěryhodnou a poslušnou Hertu Kašparovou, která měla svým ukazováčkem rozhodnout o osudech několika desítek zadržených Čechů. Nikdo nepředpokládal, že se nově zhoštěné role kata ujme a zradí vlastní národ.
Mnoho zadržených poznávala a neváhala ukázat na ty, kteří se jí posmívali kvůli kulhání. Koho vybrala, byl na místě nelítostně zastřelen. Pamětníci se shodují, že Herta jednala pomstychtivě, vybraní schytali kulku i za to, že údajně poškodili její rodinu, byť to nikdy potvrzené nebylo. Celkem zemřelo 33 mužů, některé sama zabila střelou přímo do srdce. Jejich těla byla vhozena do masového hrobu.
Poslední veřejná poprava
Herta uprchla do Rakouska. O jejím exilu se toho moc neví, zatčena byla až 2. února 1946 ve městě Gmünd v Dolních Rakousích. Odtud putovala zpátky do Třešti, soud ji označil za vražedkyni a rozsudkem smrti oběšením zpečetil její osud.
Veřejná poprava se konala 13. září 1946 a byla z ní nevídaná senzace. Aby lidé dobře viděli, potřebovali si zakoupit místenku. Z události si mohli odnést i památeční pohlednici. Oběšení sledovali i školáci. Do historie se Herta Kašparová zapsala nejen jako vražedkyně, ale také jako poslední veřejně popravená osoba na našem území.
