Cestující děloha
Název pochází ze starořeckého hystera, což znamená děloha. Ta stála za neudržitelnou náladovostí, kyselostí a nepříjemnou náturou žen v rozkvětu. Tvrdil to mimo jiné i Platon, takže to zákonitě musela být pravda.
Jenže jak může děloha ovládat nepředvídatelné chování u žen? Jednoduše – orgán cestuje tělem, potlačuje jiné orgány, ucpává dýchací cesty, zabraňuje srdci správný rytmus, a dokonce se může dostat až k mozku a nadělat tam pořádnou paseku. Přední lékaři minulosti na to naštěstí našli docela jednoduché způsoby léčby.
Svatba jako všelék
Jedna z možností, a to především pro mladší dívky, bylo okolí intimních partií procítit sladkou vůní nebo naopak odporným odérem. Buď ten či onaký extrém měl dělohu dostat zpátky tam, kam patří, a dívka se měla zklidnit.
Mnohem účinnějším a trvalejším způsobem k zamezení hysterie bylo provdat se. Za touto teorií stál právě Platon, který tvrdil, že děloha potřebuje aktivitu, již dostane pouze od muže.
Hysterky se pálily a tahaly za ochlupení
Naši středověcí předci měli na hysterii docela jiný názor a nakládali s ní stejně jako s neodpustitelným hříchem či smrtelnou chorobou. Hysterické ženy se pálily na hranici nebo popravovaly stětím hlavy. Náladová žena končívala v poutech a muži ji mohli prodat na tržišti. Jen málokdo ale stál o choť se závadnou dělohou.
V raném novověku se k hysterii přistupovalo o něco pragmatičtěji, stále se však našli tací, jejichž metody stály na pomezí absurdity a mučení. Zářným příkladem budiž lékař Ambroise Paré, který neklidné ženy svlékal do naha, pokládal je na záda a tahal za ohanbí. Smrtelným křikem se prý hysterie drala pryč z těla.
