Soudy byly přitom při posuzování jeho případů hodně opatrné. Když v prosinci roku 1991 zmizel jeho známý František Heppner i se svou ruskou přítelkyní, vinu Roubalovi nikdo neprokázal. A to přesto, že se Roubal svěřil synovi, že obě osoby zabil a těla nechal sežrat prasaty na svém romantickém statečku Pohádka na Klatovsku. Navíc začal bezostyšně používat jejich auto a rozprodával jim majetek. Syn však u soudu výpověď změnil, těla se nikdy nenašla, a tak Roubal zůstal na svobodě.

Hned v červenci roku 1992 zmizel také taxikář Vladimír Strnad. Naposledy byl viděn právě s Roubalem, ale to samo o sobě soudu jako důkaz trestného činu nestačilo. Strnadovo tělo bylo nalezeno o rok později v septiku v takovém stadiu rozkladu, že nebylo možné určit příčinu smrti. "Důkazy - byť nepřímé - jsou. Jen je někdo nechce vidět. Pan soudce si zřejmě myslí, že taxikář do septiku skočil sám," rozčiloval se tehdy vyšetřující kriminalista.

Ať už se důkazy našly, nebo nenašly, bylo přinejmenším podivné, že během následujícího roku zmizeli nezávisle na sobě další dva muži, kteří byli krátce předtím rovněz v kontaktu s Roubalem. Tělo prodavače bižuterie Václava Horkého se nikdy nenašlo, takže soud opět nemohl prokázat, že se stala vražda. Fakt, že se Roubal pokusil prodat Horkého nemovitost a jezdil jeho autem, nebyl přijat jako pádný důvod k odsouzení. Při vypouštění rybníka ve Veselí nad Lužnicí se našlo tělo jistého Josefa Suchánka. Jeho osobní věci byly nalezeny u Roubala, u soudu se ale nakonec zpochybnilo, zda šlo opravdu o tytéž věci, nebo jen o předměty podobné.

V listopadu roku 1993 byl v bytě v pražských Letňanech nalezen mrtvý Václav Dlouhý. Byl svázán do kozelce a kolem krku měl utaženou smyčku. Roubal tvrdil, že se Dlouhý uškrtil sám při sadomasochistických praktikách. Bylo však dost zvláštní, že mu přitom někdo vykradl byt.

Roubala dostalo do vězení teprve loupežné přepadení z roku 1994, které provedl s několika komplici v autopůjčovně na Praze 2. Dva majitele firmy a jednoho náhodného návštěvníka spoutal do kozelce, podnik vykradl a utekl. Majitelé se uškrtili, třetímu napadenému se podařilo ze spoutání vyprostit a stal se hlavním svědkem.

K doživotnímu vězení byl Roubal odsouzen až v roce 2000. Soudní proces provázela řada skandálů, včetně zastrašování svědků, vyhrožování smrtí státnímu zástupci a únosu dvou obžalovaných přímo ze soudní síně; za zmínku stojí také pochybení soudce, který zapomněl Roubalovi prodloužit vazbu, a ten se tak ocitl opět na svobodě. Policisté ho naštěstí zatkli pro podezření z jiných činů hned za vraty věznice.

Roubal si ve vězení neustále na něco stěžoval, podával žaloby na ministerstvo spravedlnosti i na VZP, jež mu údajně odmítla poskytnout punčochy na křečové žíly, a dovolával se církevních hodnostářů, kteří k jeho případu neměli co říci. Považoval se za oběť spiknutí, v jehož čele měla stát tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová. Zemřel v roce 2015 ve věznici v Karviné ve věku 64 let.