www.historicmysteries.com, www.en.wikipedia.org
Bylo 1. března roku 1954, 06:45 místního času. Kolem umělého ostrova, postaveného na útesu u ostrova Namu v atolu Bikini na Marshallových ostrovech, pluly lodě. Do experimentu s názvem Castle Bravo zbývaly poslední sekundy. Jeho cílem bylo otestovat nový design vodíkové bomby a demonstrovat jadernou převahu USA. To, co událost rozpoutala, ale nikdo nečekal.
Jaderný test Castle Bravo
Už za druhé světové války začaly státy závodit o to, kdo jako první vyrobí jadernou zbraň. Postupem času chtěli Američané, Rusové i Číňani vytvářet co největší, nejvýkonnější a nejúčinnější bomby. To vedlo k testu Castle Bravo.
Nový typ pumy využíval místo plutonia nebo uranu deuterid lithia. Byla to první americká termonukleární bomba, dnes známá jako vodíková. Nové palivo umožnilo uvolnit více energie a zvýšit výtěžnost zařízení.
„Kreveta“ vypadala jako obyčejná nádrž na vodu nebo plyn. Vážila 4 a půl tuny a byla dlouhá přes 4 metry. Podle výpočtů měla mít sílu 5 megatun. Celkově byla významným krokem před v technologii amerických jaderných zbraní. Jak z hlediska konstrukce, tak ničivých schopností. Nikdo však nečekal, že odborníci ve výpočtech udělají chybu. Problémem bylo, že si vědci mysleli, že lithium-7 bude fungovat stejně jako čisté lithium, jež při fúzi s deuteriem produkuje velmi málo energie. Zároveň nevěděli, že tritium ještě více zvýší výtěžnost.
Jaderná katastrofa
Puma tak byla 3krát silnější, než se předpokládalo. V kombinaci s dalšími faktory proto došlo k největšímu radioaktivnímu zamoření světa způsobené USA. Když byla Bravo odpálena, během sekundy se vytvořila ohnivá koule o průměru téměř 7,2 km. Hřibový mrak dosáhl výšky 14 000 metrů a měl průměr 11 km. Stále se však rychlostí více než 100 metrů za sekundu šířil do krajiny.
Radioaktivní spad tak zamořil atoly Rongelap a Utirik. Jejich obyvatelé do několika hodin pocítili nemoc z ozáření, projevující se nevolností, zvracením a vypadáváním vlasů. Jelikož byli evakuováni až za tři dny, řada z nich později onemocněla rakovinou. Kontaminované byly také kilometry půdy a vody, což zničilo faunu, flóru i podmořský život. Neočekávaný výbuch zasáhl posádku japonského rybářského člunu Daigo Fukuryū Maru. Z třiadvaceti mužů zemřel hlavní radista Kuboyamy Aikichi. Je považován za první oběť vodíkové bomby.
Tragický konec Castle Bravo měl také politický dopad. Síla zařízení upozornila na potenciální nebezpečí a rizika spojená s jadernými zbraněmi a vyvolaly diskuzi o kontrole zbrojení. Zároveň ale v důsledku tohoto experimentu mocnosti neustále vyvíjely účinnější bomby, což vyvrcholilo testem největší ruské třístupňové termonukleární pumy Car.
