Zdroj: By U.S. Government - U.S. Government photos, published in Chuck Hansen, Swords of Armageddon, 1995, Volume IV, Figures IV-21, 22, & 24., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5593703
Poznáte objekt, u kterého stojí temná postava? Do dějin se zapsal strašlivou tragédií
Rádio zapraskalo. „Připravte se. Za pět minut začínáme,” upozornil dutý hlas. Posádka obsluhující bombu „Kreveta“ rychle zkontrolovala přívod paliva pro jadernou fúzi. „Vše v pořádku. Můžeme jít na to,” odpověděl technik. Pohodlně se usadil, dolil si kávu a čekal na pokyn.
www.historicmysteries.com, www.en.wikipedia.org
Bylo 1. března roku 1954, 06:45 místního času. Kolem umělého ostrova, postaveného na útesu u ostrova Namu v atolu Bikini na Marshallových ostrovech, pluly lodě. Do experimentu s názvem Castle Bravo zbývaly poslední sekundy. Jeho cílem bylo otestovat nový design vodíkové bomby a demonstrovat jadernou převahu USA. To, co událost rozpoutala, ale nikdo nečekal.
Jaderný test Castle Bravo
Už za druhé světové války začaly státy závodit o to, kdo jako první vyrobí jadernou zbraň. Postupem času chtěli Američané, Rusové i Číňani vytvářet co největší, nejvýkonnější a nejúčinnější bomby. To vedlo k testu Castle Bravo.
Nový typ pumy využíval místo plutonia nebo uranu deuterid lithia. Byla to první americká termonukleární bomba, dnes známá jako vodíková. Nové palivo umožnilo uvolnit více energie a zvýšit výtěžnost zařízení.
„Kreveta“ vypadala jako obyčejná nádrž na vodu nebo plyn. Vážila 4 a půl tuny a byla dlouhá přes 4 metry. Podle výpočtů měla mít sílu 5 megatun. Celkově byla významným krokem před v technologii amerických jaderných zbraní. Jak z hlediska konstrukce, tak ničivých schopností. Nikdo však nečekal, že odborníci ve výpočtech udělají chybu. Problémem bylo, že si vědci mysleli, že lithium-7 bude fungovat stejně jako čisté lithium, jež při fúzi s deuteriem produkuje velmi málo energie. Zároveň nevěděli, že tritium ještě více zvýší výtěžnost.
Jaderná katastrofa
Puma tak byla 3krát silnější, než se předpokládalo. V kombinaci s dalšími faktory proto došlo k největšímu radioaktivnímu zamoření světa způsobené USA. Když byla Bravo odpálena, během sekundy se vytvořila ohnivá koule o průměru téměř 7,2 km. Hřibový mrak dosáhl výšky 14 000 metrů a měl průměr 11 km. Stále se však rychlostí více než 100 metrů za sekundu šířil do krajiny.
Radioaktivní spad tak zamořil atoly Rongelap a Utirik. Jejich obyvatelé do několika hodin pocítili nemoc z ozáření, projevující se nevolností, zvracením a vypadáváním vlasů. Jelikož byli evakuováni až za tři dny, řada z nich později onemocněla rakovinou. Kontaminované byly také kilometry půdy a vody, což zničilo faunu, flóru i podmořský život. Neočekávaný výbuch zasáhl posádku japonského rybářského člunu Daigo Fukuryū Maru. Z třiadvaceti mužů zemřel hlavní radista Kuboyamy Aikichi. Je považován za první oběť vodíkové bomby.
Tragický konec Castle Bravo měl také politický dopad. Síla zařízení upozornila na potenciální nebezpečí a rizika spojená s jadernými zbraněmi a vyvolaly diskuzi o kontrole zbrojení. Zároveň ale v důsledku tohoto experimentu mocnosti neustále vyvíjely účinnější bomby, což vyvrcholilo testem největší ruské třístupňové termonukleární pumy Car.
