Američanka Jane Toppan se narodila roku 1854 jako Honora Kelley do rodiny irských imigrantů. Matka záhy zemřela na tuberkulózu a otec své tři dcery odložil do sirotčince. Bylo jim tam zřejmě lépe než doma. Peter Kelley byl těžký alkoholik s pověstí šílence, kterou potvrdil tím, že si při výkonu krejčovského řemesla sešil vlastní oční víčka.

Honora později získala místo služky za ubytování a stravu u manželů Toppanových, kteří ji sice přímo neadoptovali, ale dívka přijala jejich příjmení. Dobře vycházela s jejich dcerou Elizabeth, považovala ji za sestru.

V roce 1885 se Honora pod novým jménem Jane Toppan začala zaučovat v nemocnici poblíž Bostonu a postupně se vypracovala na zdravotní sestru. Kolegové ji popisovali jako velmi přátelskou ženu a přezdívali ji "Veselá Jane". Nikoho by nenapadlo, že tato žoviální mladá dáma za jejich zády schválně píchá starým pacientům vyšší dávky morfinu a atropinu, než měla předepsáno. Chtěla vidět, co to s nimi provede.

S pomocí těchto nekalých experimentů zjistila, jaká dávka drogy bude pro člověka smrtelná. Jak se později přiznala, pohled na umírající pacienty ji sexuálně vzrušoval. Upřeně se jim dívala do očí, protože věřila, že právě tudy duše opouští tělo, a snažila se ji zahlédnout. K umírajícím se těsně tiskla a osahávala je na intimních místech.

Lékaři si po nějaké době všimli, že je Jane Toppan v dávkování opiátů nepřesná, ale domnívali se, že jde z její strany jen o nedbalost. Jane dostala vyhazov a dala se na soukromou dráhu. Ošetřovala pacienty v jejich domovech a přitom nenápadně vraždila jak je samé, tak jejich blízké příbuzné. Otrávila dokonce i svou nevlastní sestru Elizabeth, kterou dříve milovala.

Policie ji zatkla na konci října roku 1901 poté, co rodina Davisů požádala o toxikologický rozbor zesnulé příbuzné. Pozůstalým připadalo podivné, že od chvíle, kdy zaměstnali pečovatelku Jane, zemřelo hned pět členů rodiny.

Jane Toppan se u soudu přiznala k 31 vraždám. Tvrdila, že své oběti zabíjela ve vší příčetnosti, a nemůže být tudíž považována za mentálně chorou. Dobře si spočítala, že ve vězení by měla šanci být po určitých letech za dobré chování propuštěna na svobodu. Pokud by ji ale lékaři shledali šílenou, zavřeli by ji do ústavu, ze kterého by už živá nevyšla.

Její plán nevyšel. Od soudu putovala rovnou do zařízení pro choromyslné, kde zemřela v roce 1938 ve věku 84 let.