www.dailymail.co.uk, www.napoleon.org, abtc.ng
Josephine byla míšenka a měla kreolský původ, narodila se na Martiniku v Karibiku. Byla známá svými drobnými, jemnými rysy s vysokými lícními kostmi, štíhlým nosem a malými ústy. Měla tmavé a výrazné oči a její pleť byla popisována jako teplá, zlatohnědá.
Módní ikona a kráska
Na svých portrétech je Josephine často zobrazována ve složitých šatech a špercích. Ostatně i smysl pro módu bylo to, co ji proslavilo. Ve své době udávala trendy a určovala styl empírového období, které se vyznačovalo zdobnou a barevnou módou. Celkově byla Josephine považována za jednu z nejkrásnějších a nejmódnějších žen své doby a její styl a vzhled jsou dodnes obdivovány a napodobovány. Navíc toužila po moci. Prameny říkají, že si udržovala image šlechtičny za pár drobných, prodávala svou ctnost tomu, kdo nabídl nejvíc, bojovala o přežití - to vše za maskou okouzlujícího klidu.
Jak se ale ukazuje v tomto videu, Josefína měla jednu vadu na kráse.
Jeden pramen uvádí, že "její zčernalé a hnijící zuby byly přímým důsledkem cukrem nasycené kuchyně, kterou konzumovala během svého dětství" na Martiniku. Obrazy ji ale většinou zobrazují jako krásku, jen na obraze z roku 1814 a má Josefína plnější obličej než na ostatních podobiznách.
Jedno z očitých svědectví
Podle očitého svědka, který znal Napoleona i Josefínu, pruského zeměpisce a přírodovědce Alexandra Wilhelma von Humboldta, byla Josefína nesmírně zdvořilá. Popsal ji těmito slovy: „Je malá a má hezkou, jemnou postavu, její tvář musela být příjemná a působí dojmem porozumění i jemnosti. Přesto má tvář světské ženy, která má jisté zkušenosti. Její pleť je žlutá. Musí jí být přes čtyřicet let. Měla radost, když viděla mé děti, a když můj syn mluvil německy, myslela si, že je Angličan.“
Literární prameny ji označují za taktičku
Podle historičky Kate Williamsové byla Josefína Bonapartová mazaná taktička. Věděla o své kráse a byla považována za nejpůvabnější a nejsvůdnější ženu v Paříži ve své době. Když se s Napoleonem potkala, byla ve 32 letech vdovou a legendární svůdnicí. „Byla zchudlá a měla plná ústa černých zubů, ale vyznala se ve všech uměních lásky. V nejlepším světle svíček, v šatech s hlubokým výstřihem, které se na ni lepily, vklouzla do křesla vedle Napoleona a třepetala řasami, když se ho ptala na jeho vojenská vítězství,“ říká Williamsová. Svou krásou a šarmem ošklivému šestadvacetiletému generálovi, bez půvabu a zkušeností se ženami, zcela učarovala a než večer skončil, byl zamilovaný až po uši. Josefína byla až přehnaně ženská, aby lidi oklamala. Byla vysoce inteligentní a toužila po moci, a pro svůj úspěch byla připravena udělat vše.
Z Martiniku přes několik lůžek až k císařskému titulu
Kráska přitom za sebou neměla lehký život, a to nejen v Martiniku. Když byla provdána za prvního manžela, ten ji nenáviděl, říkal jí, že je baculatá a ošklivá. a nakonec ji i s dětmi poslal do kláštera. Jenže Josefína se nevzdala a za pomoci triků ostatních opuštěných manželek se stala ikonou ohledně krásy a oblékání. Naučila se umění pravé Pařížanky a stala se z ní skutečně krásná žena. Její stále ještě manžel zůstal vůči jejím půvabům imunní. Ale měla dost milenců, kteří za ni platili účty, a ona žila z jejich přízně. Když už byla slavná a známá, spřátelila se s okázalou společenskou smetánkou a stala se hvězdou večírků vyšší společnosti. Postupně se stala milenku vlivných, v čele s francouzským guvernérem Paulem Barrasem. Nakonec skončila v ložnici Napoleona. Nadaný taktik Napoleon lstmi a manévry nakonec sesadil samotného Barrase a sám se stal konzulem a pak i v roce 1804 císařem Francie. S Josefínou po svém boku.
