www.mirror.co.uk, www.pbs.org, www.theguardian.com
Je to jako z filmu nebo bondovky. Tam by nás podobné praktiky nepřekvapily, ale faktem je, že se používaly i v reálu. Ač použití smrtícího polibku s jedem, peletou nebo deštníkem nebylo nikdy potvrzeno, je z velké části považováno za městskou legendu z doby studené války. Jenže samotný koncept tajného atentátu s použitím různých metod, včetně jedu, je však součástí špionážních a zpravodajských aktivit po celou historii. Uhodli byste, jak se deštník se smrtícím polibkem používal?
Na video se podívejte zde:
Ricinová „včelka“
Smrtící polibek je velmi senzacechtivou a poněkud záhadnou metodou atentátu. Existuje několik dalších detailů, které byly v průběhu let naznačeny nebo o nichž se spekulovalo. My ale zůstaneme u záhadného deštníku. Byl speciálně navržen tak, aby mohl vystřelit malou špičatou kuličku obsahující smrtelnou dávku jedu.
Kulička byla vyrobena z vysoce toxické látky zvané ricin, která může způsobit selhání dýchání a smrt během několika dní. Kulička byla tak malá, že ji bylo možné z deštníku vystřelit, aniž by si toho oběť všimla. Vypadal totiž zcela nenápadně, jak vidíte na obrázku.
Smrtící deštník vypadal zcela obyčejně.
Dáma s deštníkem
Deštník byl údajně používán ve spojení s atentátnicí, tedy většinou ženou, i když to není výlučné, která přistupovala k cíli a iniciovala polibek na tvář. Při tom deštníkem vystřelila do kůže oběti jedovatou kuličku, která způsobila smrtelnou reakci.
Kolem deštníku se objevuje hned několik teorií. Údajný deštník použitý při atentátu prý navrhla bulharská tajná služba ve spolupráci s KGB, tedy sovětskou tajnou službou. Atentátníkem, který údajně útok provedl, měla být Bulharka s krycím jménem "Dora", která mohla být členkou bulharské tajné služby.
Nejznámější oběť
Nejznámější údajnou obětí smrtícího polibku deštníkem je Georgi Markov, bulharský spisovatel a disident, který v roce 1978 žil v Londýně. Markov šel po mostě Waterloo Bridge, když ucítil ostrou bolest ve stehně, jako by ho někdo bodl ostrým předmětem. Otočil se a uviděl muže, který zvedal ze země deštník. O několik dní později Markov onemocněl a byl hospitalizován. Několik dní poté zemřel a pitva odhalila ve stehně malou kuličku ricinu.
Objevily se i další údajné oběti smrtícího polibku s jedem ve formě peletky a deštníku, ale mnohá z těchto tvrzení je obtížné ověřit. Některé zdroje naznačují, že tato metoda mohla být použita již v 50. letech 20. století a mohla být používána v různých zemích po celou dobu studené války.
Ač jsou mnohé z těchto podrobností založeny na fámách a neověřených tvrzeních a někteří odborníci jsou skeptičtí k tomu, zda tato smrtící metoda skutečně existovala, legenda o této metodě přetrvala v populární kultuře jako symbol špionáže a intrik studené války. Navíc se jednomu soukromému evropskému sběrateli podařilo nashromáždit pozoruhodnou sbírku, jež byla do pandemie k vidění v Muzeu špionáže KGB. Mezi 400 tajnými zbraněmi, jež byly poté rozprodány, byl i tento špionážní deštník KGB s jedovatou injekční stříkačkou.
I ten vstoupil do dražby aukční síně Julien's Auctions z Kalifornie v USA a byl oceněn na 3 700 liber. Mělo se jednat právě o deštník, jímž byl zabit Georgi Markov.
