Zdroj: ČSFD
Komedie Já nejsem já: Proč se Kaiser s Nárožným se stali terčem posměchu kolegů?
O snímku Já nejsem já z roku 1985 režisér Václav Vorlíček říkával, že se moc nepovedl. Hlavním problémem byl podle něho málo vtipný scénář, do kterého si autor Václav Nývlt nenechal zasahovat, a Vorlíček tím pádem nemohl zahrnout diváky sprškou komických situací, jak byl zvyklý.
Václav Nývlt byl přitom prvotřídním scenáristou, jeho doménou však byla vážná témata typu Rozmarné léto nebo Dým bramborové natě. Na humornou vlnu se ladil těžkopádně a ve výsledném filmu si ani mnoho žertíků nepřál, chtěl do něho spíš zakomponovat určité morální poselství. Hlavní hrdinové v podání Oldřicha Kaisera a Petra Nárožného mu to naštěstí kazili, jak to šlo. Rození komici si se svými postavami náležitě pohráli a chvílemi před kamerou i improvizovali.
V centru příběhu stojí dva muži: na jedné straně slušný a nudný inženýr, na straně druhé nenapravitelný svůdník žen a sňatkový podvodník. Oba už jsou svými životy unaveni a přejí si být na chvíli někým jiným. Za jedné úplňkové noci se jim přání splní a dojde k výměně jejich podoby. Hlasy a charaktery však zůstanou zachovány.
Ačkoli se Petr Nárožný domníval, že tento námět měl mnohem větší potenciál, než jak ho scenárista Nývlt zpracoval, role se ujal profesionálně. S Kaiserem se v té době vůbec neznal a obával se, že nebude umět napodobit jeho gesta. Už půl roku před začátkem natáčení se proto oba herci začali scházet a navzájem od sebe odkoukávali držení těla a pohyby. Pracovní sedánky v kavárně, u kterých Nárožný popíjel čaj a Kaiser bílé víno, se obvykle táhly dlouho do večera a herci je pořádali tak často, až se jim kolegové začali posmívat. Vypadalo to totiž, jako by Nárožný s Kaiserem randili.
Po skončení natáčení si nicméně herci uvědomili, že jsou opravdu každý z jiného těsta a nic jiného než snímek Já nejsem já je vlastně nespojuje. Žádné hlubší pouto se proto mezi nimi nikdy neutvořilo a dále se už téměř nevídali.
