Václav Nývlt byl přitom prvotřídním scenáristou, jeho doménou však byla vážná témata typu Rozmarné léto nebo Dým bramborové natě. Na humornou vlnu se ladil těžkopádně a ve výsledném filmu si ani mnoho žertíků nepřál, chtěl do něho spíš zakomponovat určité morální poselství. Hlavní hrdinové v podání Oldřicha Kaisera a Petra Nárožného mu to naštěstí kazili, jak to šlo. Rození komici si se svými postavami náležitě pohráli a chvílemi před kamerou i improvizovali.
V centru příběhu stojí dva muži: na jedné straně slušný a nudný inženýr, na straně druhé nenapravitelný svůdník žen a sňatkový podvodník. Oba už jsou svými životy unaveni a přejí si být na chvíli někým jiným. Za jedné úplňkové noci se jim přání splní a dojde k výměně jejich podoby. Hlasy a charaktery však zůstanou zachovány.
Ačkoli se Petr Nárožný domníval, že tento námět měl mnohem větší potenciál, než jak ho scenárista Nývlt zpracoval, role se ujal profesionálně. S Kaiserem se v té době vůbec neznal a obával se, že nebude umět napodobit jeho gesta. Už půl roku před začátkem natáčení se proto oba herci začali scházet a navzájem od sebe odkoukávali držení těla a pohyby. Pracovní sedánky v kavárně, u kterých Nárožný popíjel čaj a Kaiser bílé víno, se obvykle táhly dlouho do večera a herci je pořádali tak často, až se jim kolegové začali posmívat. Vypadalo to totiž, jako by Nárožný s Kaiserem randili.
Po skončení natáčení si nicméně herci uvědomili, že jsou opravdu každý z jiného těsta a nic jiného než snímek Já nejsem já je vlastně nespojuje. Žádné hlubší pouto se proto mezi nimi nikdy neutvořilo a dále se už téměř nevídali.