V západním světě byli králové běžně popisováni jako ti, kdo mají „božská“ práva a pravomoci. Božské právo bylo v některých kulturách nazýváno také Božím mandátem. A jednalo se o kombinovanou politickou a náboženskou doktrínu, která byla zamýšlena jako politická legitimita monarchie.
Královna Mary I. a její královský dotek
Koruna jako boží symbol
Někde bylo potřeba dokázat, že ten, kdo stojí v čele lidu, je něčím jedinečný. Jak by jinak mohl jeden člověk vládnout celým masám? Lidé museli věřit ve výjimečnost jejich panovníka a v to, že má po svém boku Boha. Jinak by jejich často absolutní vláda nebyla možná.
Aby bylo možné získat toto božské právo, věřilo se, že králova duše byla dána Bohu při jeho korunovaci. To přeneseně znamenalo, že vždy, když má král korunu na hlavě, je požehnán božskými schopnostmi.
Lidé věřili, že s Božím požehnáním bude král vládnout spravedlivě a své síly dobře využije ve prospěch svých poddaných. Za božskou sílu mohlo být považováno cokoli a mnozí panovníci toho i využívali. Díky tomu si pak vybudovali reputaci držitele nadpřirozených schopností. A jednou z těchto schopností byl právě tak zvaný Royal Touch, neboli královský dotek.
Co je Royal Touch?
Královský dotek byla obdoba požehnání, podobného přikládání rukou, které bylo praktikováno anglickými a francouzskými panovníky středověku. Kdokoli bez ohledu na společenské postavení nebo třídu mohl požádat o setkání s králem a získat Royal Touch.
Věřilo se, že král s přímým spojením s Bohem má také léčivé schopnosti a že Royal Touch má moc léčit neduhy a nemoci. Mnoho nemocných a oslabených lidí tak žádalo krále o královský dotek v naději na vyléčení.
Královský dotek měl léčivou sílu připisovanou králově božské moci
Kdo královský dotek získal?
Royal Touch byl poprvé věnován lidem, kteří trpěli scrofulami. Ve skutečnosti tolik lidí věřilo, že Royal Touch dokáže vyléčit krtici (též scrofula), že tato nemoc byla také nazývána „královským zlem“. Lidé ale žádali krále, aby jim pomohl i od horečky, revmatismu, slepoty a dalších nemocí. V západním světě lidé silně věřili, že králové mají božské léčivé schopnosti a že Bůh přes ně svým dotekem léčí nemocné.
Dnes bychom spíše řekli, že královský dotek byl užitečný kus monarchické propagandy. Král si mohl nárokovat zjevné důkazy svých božských sil a zároveň se před svými poddanými maloval jako soucitný, shovívavý a nezištný obraz sebe sama. Pro anglickou a francouzskou monarchii to byl užitečný způsob, jak udržet pořádek.
Dalším důvodem, proč lidé věřili, že král má léčivé schopnosti, je to, král sám byl jen zřídkakdy nemocný. A pokud nebyl, alespoň se tak jevil. To tento obrázek jen dokreslovalo: Král je božím poslem, proto je fyzicky zdatný a fit.
Onemocnění scrofulou, krkaticí, by pravděpodobně odeznělo i bez čarovného doteku
Instance královského doteku
Jedna z prvních historických zpráv o doručení královského doteku se stala v Anglii v 11. století. Začal s ní anglosaský král Eduard III. Vyznavač, který léčil právě krtici pouhým přiložením ruky na krk nemocného. Lidé byli často okamžitě vyléčeni, a proto byl králův dotek považován za zázrak. Ale samozřejmě to nebylo zadarmo: vyléčení pacienti byli vyzváni, aby po obdržení doteku věnovali cent do královské pokladny.
Na krále Eduarda a jeho schopnosti později odkazoval i Shakespeare ve hře Macbeth, což není překvapivé, protože v jeho době Elizabethin dědeček Jindřich VII. tento koncept na konci 15. století znovu zavedl.
Eduard III. Vyznavač
Dotek krále Jindřicha VII. byl rovněž propracovaná záležitost zahrnující viditelné skutky dobročinnosti vůči chudým. Král rozdával zlaté mince zvané „Andělé“, na nichž byl vyobrazen archanděl Michael, který porazil draka. Mince měla být symbolickým darem síly bojovat a překonávat nemoci. Tyto andělské mince by byly dány lidem poté, co obdrželi Royal Touch, aby je nosili na krku jako talisman, který dále zaručí léčivé schopnosti. Jindřich VII. také pořádal modlitební setkání, kde se četly modlitby za uzdravení a výňatky z evangelia Marka a Jana.
Vynalézavá Francie
Francouzi šli dokonce ještě dál: Králův dotek byl ve Francii tak účinný, že se podle záznamů král Ludvík XIV. dotkl za jedinou velikonoční neděli 1600 lidí. A od té doby se stalo tradicí, že králové v určitých svatých dnech tento dotek udělovali. Není divu, že autoritářskou francouzskou monarchii tento koncept přitahoval a dal jí možnost vykreslit krále jako božsky odlišného a zvláštního. Mnoho lidí věřilo, že francouzští monarchové mají nadpřirozené schopnosti, navíc se tradovalo i to, že mrtví francouzští králové mohou použít léčivou magii až za hrob.
Vynikající PR
I když je možné věřit, že alespoň někteří králové měli se svými poddanými soucit, je jasné, že je rozhodně nedokázali léčit rukama. Nemoci, které Royal Touch dokázal vyléčit, byly pečlivě vybírány tak, aby nabízely omezené riziko expozice králi. Kromě toho byla scrofula obvykle něčím, z čeho se postižený nakonec stejně vyléčil. Ale pokud jste jen jeden muž, který se snaží ovládat stovky tisíc, určitě vám prospěje, když budete moci prokázat, že jste byli vyvoleni Bohem. A navíc: Víra tvá tě uzdraví!
Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Royal_touch, krkatice, Eduard_III._Vyznavac, Henry_VII_of_England,cs.wikipedia.org
