Vrazi, násilníci i vlkodlaci
Ti samozřejmě neexistují, na konci 16. století se ovšem tomuto nařčení nevyhnul německý sedlák a údajný kanibal Peter Stumpp, známý jako vlkodlak z Bedburgu. Za incest, pakt s ďáblem a již zmiňovaný kanibalismus ho přivázali k velkému kolu a maso z něj trhali rozpálenými kleštěmi. Nakonec mu sťali hlavu.
Poprava těžkou částí povozu se datuje do Starého Říma, největší rozmach zažila ve středověku a raném novověku. Rozlámáním zemřela Kateřina Alexandrijská nebo hrabě Struensee. První poprava kolem na našem území se odehrála roku 1130, kdy Soběslav I. potrestal spiklence. Nejznámější rozlámaný zločinec byl Martin Roháč, český vrah z 16. století.
Lámání kolem si „zasloužili“ zločinci nejtěžšího kalibru – mnohonásobní vrazi, vrazi vlastních rodičů a násilníci.
Způsoby popravy
Z historického hlediska existují dva způsoby lámání kolem. První probíhal tak, že byl odsouzený k smrti přivázán ke kříži nebo čtyřem kolíkům. Kat se s těžkým kolem, vážícím zhruba 20 kilogramů, postavil nad zločince a nástroj smrti na něj opakovaně pouštěl. Lámalo se buď odspodu, nebo odshora podle toho, zda měl být odsouzený usmrcen hned – kolem se mu přerazil vaz -, nebo měl umírat pomalu a bolestivě – zpřerážely se mu končetiny a kat s kolem postupoval k hlavě. Tento způsob se uchytil zejména v německých a českých zemích.
Druhá varianta popravy probíhala zhruba tak, jak byl umučen a zabit vlkodlak Stupp: Odsouzený byl připoután k velkému kolu a kat mu palicí přerazil nejdříve přivázané končetiny a poté mu zlomil vaz. Kolo s rozlámaným člověkem se vystavilo na odiv a jako výstraha pro veřejnost. V tom si libovala především Francie.
Poprava kolem v novověku v mnoha částech Evropy postupně zanikla, existovaly ovšem země, kde byla až do 18. století stále nesmírně populární. Prusko lámání kolem praktikovalo až do 1. poloviny 19. století.