Manželské spory ve středověku řešili soubojem na život a na smrt. Vyhrávaly ženy

Ve středověku řešili manželské spory soubojem na život a na smrt.

Ve středověku řešili manželské spory soubojem na život a na smrt.

Foto: Mihail Guta/Shutterstock.com

Rozvod v moderním smyslu slova ve středověkém světě neexistoval. Nebyly ani manželské poradny ani psychologové. Pokud už pár společné soužití nezvládal, mohl se domluvit na souboji. Vítězem se však mohl stát pouze jeden.

Sachsenspiegel, nejstarší právnická kniha německého středověku uvádí, že Hospodin chrání zákon, protože on sám je zákonem. Proto se v té době spoléhalo na takzvané boží soudy. V nich Bůh osobně zasahuje do procesu a dohlíží na to, aby se nevinný obviněný nezranil nebo nezemřel. Naopak, pokud po zkoušce rány například hnisaly, byl shledán vinným a potrestán.

Manželské spory ve středověku

Vítěz má vždycky pravdu. Zkouška soubojem byla oblíbenou formou božího soudu. Střet měl pevně daná pravidla. Šlechtici se směli bít mečem, poddaní holemi a souboje se mohla účastnit i žena. Silnější protivník však musel být znevýhodněn.

Ostatky ženy v hrobce s po smrti narozeným dítětem

Středověký hrob vydal hrozné tajemství: Žena s dírou v lebce v něm porodila dítě

"Dokud nás smrt nerozdělí." Na tuto větu se spoléhalo už ve středověku. Romantický slib měl však trochu jiný význam. Pokud se pár rozhodl, že volí cestu božího soudu, měl dva měsíce na to, aby se usmířil. Souboj totiž musel končit smrtí jednoho z bojovníků. Když doba na rozmyšlenou nepomohla, bylo na čase „plivnout si do dlaní."

Turnaje byly běžnou součástí středověké zábavy. Mohlo jít však i boj na život a na smrt.Turnaje byly běžnou součástí středověké zábavy. Mohlo jít však i boj na život a na smrt.Zdroj: kontrymphoto/Shutterstock.com

Boj v ringu

Příklad boje popsal německý šermíř Hans Talhoffer ve své ilustrované knize šermu z roku 1467. Předkládá dvě verze výsledku. Nejprve nechá vyhrát muže, pak ženu. Jak takový souboj mohl vypadat?

Před soubojem musel muž vlézt do vykopané jámy, která byla hluboká přibližně po pás, a jednu paži si nechat přivázat k tělu. Ozbrojený byl obyčejnou holí nebo palcátem. Žena se mohla pohybovat volně. Bránila se látkovým pytlem naplněným kameny. Vyhrál ten, kdo využil své síly a takticky útočil na slabá místa protivníka.

Zdroj: Youtube

Na první pohled by se mohlo zdát, že mužský bojovník je v jámě v nevýhodě. Rána kameny musela být přinejmenším nepříjemná. Šermíř Talhoffer však na ilustracích naznačuje, že pokud byl muž dostatečně silný, mohl plátěný pytel zachytit a ženu stáhnout do díry. Pokud však žena zasáhla manželovu hlavu nebo hruď ještě na začátku souboje, kdy měla spoustu síly, vyhrála většinou ona. 

Simon Bening Flemish, Vesničané jdou do kostela

Středověká vesnice bylo nejhorší místo k životu: chudé trápila církev i vrchnost

Konec manželství

Z božího soudu vychází pouze jeden vítěz. Přemoženého tak čekala jistá smrt. Poražený muž byl nejčastěji popraven na náměstí, před zraky všech kolemjdoucích. Prohrála-li žena, čekalo ji pohřbení zaživa. 

Zdroje:

www.watson.ch, www.lifee.cz