Tyto díry, které jsou známé jako "průsaky mořského dna", jsou geologicky aktivní oblasti, kde se z mořského dna uvolňují tekutiny, jako je metan a sirovodík, anebo pak minerály, jako je bór a lithium. Jak bylo publikováno před pár dny v magazínu Live Science, vědci o těchto průsakových dírách na mořském dně již mnohé zjistili. Například i to, jaký mohou mít dopad na životní prostředí a jaký další výzkum je třeba provést.
Kapalina vyvěrající z mořského dna u pobřeží Oregonu pochází ze subdukční zóny Cascadia.
Co se děje mezi tektonickými deskami?
Asi 80 kilometrů od pobřeží Newportu ve státě Oregon se na mořském dně v hloubce zhruba kilometr pod hladinou oceánu nachází řada nejméně čtyř malých, asi 5 cm velkých průduchů, z nichž bublají tekutiny z hloubi zlomu.
Tyto průduchy jsou vzdálené asi 80 km od pobřeží, ale vyvěrají z nitra země, konkrétně z místa, kde se sbíhají tektonické desky. Podle geochemie by únik těchto tekutin mohl ovlivnit vzájemné působení desek a ovlivnit výskyt zemětřesení v oblasti, jak uvedl Demian Saffer, ředitel Institutu geofyziky Texaské univerzity. „To začíná být zajímavé, protože právě v těchto hloubkách uvažujeme o možném vzniku zemětřesení na severozápadě Pacifiku.“
Před těmito nejnovějšími dírami v Oregonu totiž již byly objevené podobné záhadné gejzíry vyvěrající ze země, a to v Mexickém zálivu, přímo v subdukční zóně Cascadia. Jsou však poněkud jiné. Subdukční zóna Cascadia se táhne od ostrova Vancouver až po severní Kalifornii, v pobřežní oblasti, kde se oceánské desky Explorer, Juan de Fuca a Gorda zasouvají pod severoamerickou kontinentální desku. Výzkum byl publikován 25. ledna v časopise Science Advances.
Průsaky z mořského dna: Co to je?
Podmořské průsaky jsou oblasti na dně oceánu, kde se z mořského dna uvolňují tekutiny, plyny a minerály. Tyto tekutiny mohou pocházet z různých zdrojů, včetně hydrotermálních vývěrů, studených průsaků a bahenních sopek. Vývěry na mořském dně se vyskytují ve všech světových oceánech a často jsou spojeny s geologickými prvky, jako jsou středooceánské hřbety, subdukční zóny a transformační zlomy.
Na nové video o objevu v Oreginu se podívejte zde:
Video říká, že vědci nejsou znepokojeni objevem tohoto geologického prvku. Neznamená totiž hrozbu zemětřesení, jako tomu bylo v Mexickém zálivu, ale může regulovat tření v oblasti zlomu. Zároveň však tento objev nemění současné riziko velkého zemětřesení v subdukční zóně Cascadia.
Podivné díry na dně oceánu
Nejnovější objev na dně oceánu u pobřeží Oregonu objevil tým vědců z Oregonské státní univerzity a Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Díry se nacházejí asi 1 kilometr pod hladinou a byly objevené během rutinní mapovací expedice. Pochopení pohybu tekutin v subdukční zóně Cascadia může vědcům pomoci přesně určit riziko zemětřesení.
Vědci použili k průzkumu děr dálkově ovládané vozidlo (ROV) a zjistili, že z nich vytékají teplé tekutiny. Předpokládá se, že tekutiny pocházejí z rozhraní dvou tektonických desek, kde dochází k roztahování zemské kůry. Tento proces se nazývá "šíření desek" a může v zemské kůře vytvářet praskliny a trhliny, které umožňují únik tekutin.
Směs tekutin obsahuje mnohé prvky, včetně metanu a sirovodíku, tudíž vědci myslí, že tyto tekutiny jsou staré miliony let. Rovněž zjistili, že díry jsou obklopené společenstvím bakterií, které se těmito tekutinami živí.
Vliv na životní prostředí
Nový objev v Oregonu je však jedinečný. Nejen tím, že díry leží mezi tektonickými deskami. Jedná se o dosud nikdy neviděný jev, nazvaný Pýthiina oáza podle starověké řecké kněžky. Objasnění jevu by mohlo poskytnout informace o riziku zemětřesení podél nebezpečného zlomu. Zatím však stále vědci nevědí, jak přesně a zda tento jev ovlivňuje tektoniku.
Co je Pýthiina oáza?
Jev, který byl v Cascadii nalezený, vzbudil ve vědecké obci nadšení a zájem. Podle oregonského ministerstva pro krizové situace je právě hranice tektonických desek schopná vyvolat zemětřesení o síle 9 a více stupňů. To by znamenalo jedno z nejsilnějších zemětřesení na Zemi, které by mohlo být doprovázené vlnami tsunami vysokými až 30,5 metru.
Poprvé byly tyto díry spatřené Brendanem Philipem, tehdy ještě studentem, nyní politickým poradcem Bílého domu, během výzkumné plavby. Podle spoluautora studie, Evana Solomona, docenta oceánografie na Washingtonské univerzitě, se jedná o zcela jedinečný jev. Výzkum pak zjistil, že kapaliny vycházející z průduchů byly o 9 stupňů Celsia teplejší než okolní mořská voda. Je tedy nesporné, že pocházejí z nitra Země.
Podle Saffera pocházejí „z kůry, která byla na povrchu naposledy před 2 miliony let. Nemůžeme odebírat vzorky hornin, ale získáváme tekutiny, které se těchto hornin dotýkají. Jak tato tekutina ovlivňuje chování zlomu, je otevřenou otázkou. Nevíme, na jak velké ploše se to děje, a také nevíme, jak moc to mění tlak a napětí na zlomu. ... To jsou věci, které by byly přirozenými dalšími kroky, které bychom se měli pokusit zjistit."
Zdroje: www.livescience.com, greekreporter.com, www.geologyin.com
